První místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Jana Černochová říká, že posilování islámského vlivu je možné jen tehdy, pokud mu dáme prostor, a zánik křesťanského dědictví je možný jen tehdy, pokud jej necháme zaniknout my sami. Populisté mohou nahradit současnou zdiskreditovanou evropskou elitu. Likvidace EU, či oslabení vazeb v rámci Severoatlantické aliance dle ní rozhodně není v našem zájmu.
Rakouský kardinál Christoph Schönborn pronesl varování v neděli při příležitosti křesťanského svátku Jména Panny Marie, který je připomínkou a vděkem za vítězství nad Turky v bitvě o Vídeň před 333 lety. Podle informací z vídeňské arcidiecéze kardinál řekl: „Dojde k islámskému dobytí Evropy? Mnoho muslimů po tom touží a tvrdí, že s Evropou je konec.“ Kardinál Schönborn požádal Boha o smilování nad Evropou a jejími obyvateli, kteří podle něj jsou „v nebezpečí zániku křesťanského dědictví“. Souhlasíte s ním? Je „saracén“ opět hrozbou?
Hrozbou jsou samozřejmě islámští radikálové a fanatici, kteří si takový osud Evropy přejí, a teroristé, kteří se z nich rekrutují. Nejsem z těch, kteří tvrdí, že tito lidé mezi muslimy převažují, ale ani netvrdím, že se bezpečnostní rizika s narůstajícím počtem nelegálních imigrantů nezvyšují.
Na druhé straně je třeba zdůraznit, že posilování islámského vlivu je možné jen tehdy, pokud mu dáme prostor, a zmíněný „zánik křesťanského dědictví“ je možný jen tehdy, pokud jej necháme zaniknout my sami. Ten katastrofický scénář zkrátka nenastane, pokud jej my sami nedopustíme. A tím „my“ myslím každého jednoho příslušníka naší společnosti. Pokud hovoříme o úpadku našeho hodnotového systému, naší kultury a tradic a o obavě z převládnutí muslimského vlivu, pak se musíme zamyslet především nad tím, zda my sami třeba předáváme našim dětem to, co chceme, aby zůstalo zachováno. Zda nejsme my sami laxní k určitému nihilistickému trendu, který v západní společnosti v posledních letech sílí. Zda my sami jsme se nenechali až příliš ovládnout a svázat politickou korektností a multikulti filozofií. Naše dědictví je jen a pouze v našich rukách a pokud se o něj obáváme, pak s tím něco dělejme.
Co říkáte výsledkům posledních zemských voleb v Německu a tomu, jak se k nim staví Angela Merkelová?
Tyto výsledky jsou bezpochyby ovlivněny ztrátou důvěry značné části voličů v dosavadní politické elity a v jejich řešení, či spíše neřešení nejen současné imigrační krize, ale vůbec celkové bezpečnostní situace v Evropě. Propustnost evropské hranice, dennodenní zprávy o tom, kolik tisíc uprchlíků ji opět ilegálně překročilo, již celá řada summitů lídrů EU, jejichž závěrem byla snůška frází nebo kroků bez efektu typu kvót, a v neposlední řadě realita německých měst, kde se ukazuje, že země tak velké množství lidí není schopna bezpečně vstřebat. To vše jsou faktory, které na tyto volby měly vliv. Vyjádření Angely Merkelové pak ale nevnímám jako nějaké zásadní přiznání chyb, neřekla, že by chtěla na svém kurzu cokoliv měnit. Domnívám se, že to povede k dalšímu oslabování její pozice.
Někteří evropští politici začínají brát částečně zpátečku a tu více tu méně začínají vystupovat proti migraci. Také hovoří o tom, že je třeba otevřeněji komunikovat s občany a brát na ně více zřetel. Viz například poslední neformální summit EU v Bratislavě. Co je k tomu vede? To zázračně prozřeli, nebo se bojí lidí?
Nevím, zda lze těmto slovům věřit. Jsou to zatím stále jen řeči a mnohdy se jedná právě o ony prázdné fráze, o kterých jsem mluvila v předchozí odpovědi a kterých už bylo víc než dost. Politici se samozřejmě bojí ztráty popularity, která se projevuje třeba právě v německých volbách.
Co se ovšem ve skutečnosti stane a jaké činy nastanou, to stále není zřejmé a nenapověděl v tom ani bratislavský summit. Na něm zaznělo cosi o nalezení mapy k obnově důvěry občanů v EU, zopakovaly se cíle, kterými jsou hlavně zastavení ilegální imigrace a posílení vnějších hranic, ale žádný zásadní zlom, o kterém hovořili mimo jiné premiéři ČR a SR Sobotka a Fico, žádný plán konkrétních a hlavně účinných nástrojů a kroků směřujících k těmto cílům nikde stále nevidím.
Může se vůbec současná částečně zdiskreditovaná „elita“ typu Junckera, Schulze, Merkelové, Hollanda... zachránit? Nenahradí je spíš „populisté“ typu Le Penové, Hofera...? Nebo někdo jiný?
Tak tento scénář skutečně nevylučuji, je velmi reálný. Od začátku hlubokých problémů, kterými si Evropská unie v současnosti prochází, jako ODS upozorňujeme na to, že pokud standardní politické síly nebudou schopny tuto krizi řešit, lidé začnou hledat alternativu. Myslím, že šance na zastavení nástupu populistů zde stále je, podmínkou je ale vznik realistického, účinného a důvěryhodného plánu, který dá společnosti impuls většího pocitu bezpečí a kompetentnosti stávajících politických elit. A dále pak hlavně realizace těchto kroků.
Hovoří se o možném rozpadu EU. Myslíte si, že k němu dojde? A bylo by to dobře, nebo špatně?
Nejsem prorokem ani vědmou, ale i k rozpadu EU samozřejmě může dojít nebo k nějakému dalšímu drolení, odchodům členských států či diferenciaci smluvních vztahů. Nepatřím k těm, kteří by si tento vývoj přáli nebo nad případným rozpadem Evropské unie jásali. Jsem přesvědčena, že institucionalizovaná spolupráce mezi evropskými zeměmi je v současných globalizovaných podmínkách nezbytností, že žádný izolacionismus nám nic nepřinese. Tím ovšem neříkám, že současná forma této spolupráce je optimální, naopak, potřebuje zásadní reformu, protože bez ní bude EU směřovat k zániku.
A nebylo by lépe postavit spolupráci evropských národů na nových základech bez nynějších zdiskreditovaných evropských a bruselských politiků a úředníků typu Junckera či Schulze a bez těch desítek tisíc stran unijního práva a předpisů a těžkopádné zabetonované mašinérie?
Ano, právě to je ta reforma, o které hovořím, tedy zejména pokud jde o revizi komunitárního práva a debyrokratizaci centrálních unijních institucí. Ale tento požadavek není ničím novým, jde o cíl, za který v rámci frakce ECR jako ODS bojujeme již řadu let a současný vývoj nám dává za pravdu.
Je nezbytné přehodnotit, které oblasti mají být předmětem spolupráce a integrace a které nikoliv. Je třeba dát členským zemím svobodu v tom, aby si samy nakonfigurovaly, na jaké úrovni se chtějí integračního procesu účastnit. Je těžko představitelné, že by se něco začalo stavět zcela na zelené louce, současný model spolupráce má své výhody, které lze zachovat, a vady, které je nutné odstranit. Musíme si též uvědomit, že historicky vakuum pro naši oblast vždy znamenalo katastrofu, kdy si velmoci, například Rusko či Německo, začaly střední Evropu parcelovat. Proto likvidace Evropské unie či oslabení vazeb v rámci Severoatlantické aliance rozhodně není v našem zájmu.
A co „Visegrád plus“ jako alternativa? Mohly by se přidat část Balkánu, Pobaltí... V minulosti sehrávalo v prostoru mezi Ruskem a Německem určitou stabilizující a bezpečností roli po určitou dobu habsburské soustátí. Není tedy alternativou vytvořit zde nějakou alianci suverénních států a zónu volného obchodu?
Jsem zcela jednoznačně zastáncem úzké spolupráce zemí V4 a nebráním se ani rozšíření této spolupráce s jinými zeměmi. Pokud zde ale stále existuje EU, pak vytvářet nějakou separovanou zónu volného obchodu postrádá smysl. Spíš se soustřeďme více na to, abychom s těmito našimi partnery koordinovali ještě lépe naše kroky v rámci stávající Unie, abychom si vzájemně drželi slovo, aby náš společný hlas byl slyšet a uměli jsme v maximální možné míře harmonizovat v tomto naše společné zájmy. Pokud toto nebudeme umět v rámci EU, pak není smysluplné budovat cokoliv jiného ani mimo ni. Navíc jen podotýkám, že pro budování nějaké takové alternativy nevidím žádnou vůli ani signály k ní v těchto zemích. Proč o tom tedy debatovat.
Když jsme vstupovali do EU, zaznívalo, že budeme pod dohledem „vyspělejších“ zemí. Někteří skalní zastánci EU říkají, že si v ČR neumíme a nemáme vládnout sami, ale potřebujme, aby nám vládl „moudrý“ Brusel či Berlín, kde je politická kultura na vyšší úrovni, je tam menší korupce, jsou tam kvalitnější zákony...
To jsou samozřejmě bláboly a ti, kteří podobná slova říkají, trpí zřejmě nízkým sebevědomím. Umíme si vládnout sami a žádný vnější korektiv k tomu nepotřebujeme. Jsem přesvědčena, že smyslem Evropské unie ani nemá být nějaká „moudrá nadvláda“. Smyslem Unie je pro mě to, že společně máme řešit ty otázky, u kterých se to vyplácí a u kterých je to pro všechny prospěšné. Je mi cizí jakýkoliv jiný model evropské spolupráce, než model mezivládní. A teď nechme stranou otázku, zda Evropská unie tento model ještě stále splňuje nebo zda jej již opustila. Pokud se tak stalo, je třeba ji do těchto mantinelů navrátit.
Také se říká, že Češi jsou „potížisté“. Máme vše odkývat Bruselu a Berlínu a Washingtonu, jak někteří prosazují? Nevyjednáme více, když budeme dělat drahoty? Není lepší naopak zvažovat různé možné nabídky dle rozumného kalkulu, co nám více přinese, a zvyšovat tak cenu za to, co můžeme pro někoho udělat?
V tomto neexistují jen dva extrémní přístupy - potížismus versus patolízalství. A my nejsme ani v jedné z těchto poloh. Pohybujeme se někde mezi těmito póly a ten aktuální kurz určuje vždy vláda. Ta současná se bohužel více blíží k tomu druhému.
Pokud vzpomenu vládu Nečasovu nebo Topolánkovu, pak obě měly v tomto ohledu daleko zdravější přístup a nedá se říct, že by to byl potížismus. Šlo spíše o zdrženlivost k některým „huráintegračním“ návrhům, o určitý realismus a důslednější zvažování, co je a co není v souladu s našimi národními zájmy. Kritický přístup nám přece nikdo nemůže vytýkat, patří k odpovědnému vládnutí.
Zastánci Evropské unie říkají, že EU zabránila válkám. Souhlasíte s tím, přestože do 70. let polovina západoevropských států nebyla v EHS, ale v EFTA? A nehrálo větší roli NATO a fakt, že v době studené války evropské státy si spolu válčit nemohly dovolit s ohledem na hrozbu ze SSSR?
Byly to dvě věci, které spolu úzce souvisely a i nadále souvisejí a je k nim nutné přidat ještě jednu. První byla snaha udržet Německo pod kontrolou v rámci organizace Evropské sdružení uhlí a oceli, ze kterého se v zásadě vyvinula dnešní Evropská unie. Uhlí a ocel proto, že to byly klíčové suroviny pro zbrojní výrobu, takže pokud bylo Německo členem této organizace, bylo nepřímo pod kontrolou i jeho zbrojení. Prohlubování spolupráce mezi evropskými státy - v neofunkcionalismu se označuje jako „spillover effect“ - určitě mělo důležitý pozitivní vliv na udržení míru v Evropě. Na okraj, EFTA s touto věcí přílišnou souvislost nemá.
Za druhé, samozřejmě tmelící vliv měla existence Sovětského svazu a ideologický střet mezi Západem a Východem, který Západ po čtyřech desetiletích vyhrál. Třetím klíčovým prvkem ovšem byl zájem a přítomnost Spojených států v Evropě a jejich tlak na spolupráci evropských zemí právě s ohledem na hrozbu Sovětského svazu. Proto je i dnes takovým rizikem oslabování transatlantické vazby a odchod Spojených států z Evropy. Rusko je znovu hrozbou a používá stejné metody jako Sovětský svaz - rozdělovat Evropu, aby mohlo posilovat svůj vliv.
A co říkáte názorům, že centralizační politika EU může naopak vyvolat a vyvolává pnutí mezi národy a může přinést válku mezi státy či občanskou válku?
Takový vývoj zcela vyloučit nelze, ale ve středně až dlouhodobém hledisku jej nepovažuji za pravděpodobný.
Jaký je dle vás český národní zájem?
To je velmi široká otázka, v rámci níž lze vyjmenovat celou řadu obecných, ale i konkrétních věcí. Zůstanu v obecné rovině. Naším zájmem je jednoznačně to, aby Evropa zůstala stabilním, bezpečným a předvídatelným regionem. Dále aby si západní euroatlantické společenství zachovalo schopnost mírové kooperace a aby se mu podařilo obhájit svou identitu. Naším zájmem je i to, abychom v tomto prostředí byli úspěšnou, konkurenceschopnou, ekonomicky silnou a zdravou zemí, jejíž hlas bude slyšet a bude respektovaný. A v neposlední řadě je naším zájmem kvalitní životní standard našich obyvatel, vysoká úroveň jejich vzdělání, udržení národní suverenity a svébytnosti a zdravého životního prostředí.
Jak bychom se za současné situace měli stavět k Rusku, k NATO, USA a TTIP?
Asi svou odpovědí nepřekvapím. S Ruskem bychom měli zachovávat a zcela jistě udržovat rovné a pragmatické vztahy.V rámci NATO bychom měli patřit ke spolehlivým a důvěryhodným partnerům, měli bychom přitlačit v našem příspěvku ke společné obraně a zůstat aktivním účastníkem společných operací. Se Spojenými státy bychom si měli zachovat silnou vazbu, ohledně TTIP uvidíme, kam se smlouva posune po amerických prezidentských volbách.