Vážený pane ministře,
s velkým znepokojením jsem si přečetla v Ekonomickém deníku článek s titulkem „Šlachtovi celníci použili ke sledování vojenské specialisty z Prostějova. Někdo porušil zákon“. V textu se uvádí, že Celní správa použila v červnu 2018 ke sledování několika osob podezřelých z organizování a řízení trestné činnosti příslušníky 601. skupiny speciálních sil z Prostějova.
Tato akce byla údajně maskována jako cvičení, přičemž ovšem byli vojáci nasazeni ve skutečné akci. Podle zmíněného článku bylo uvedeno v žádosti Celní správy: „Cílem sledování zájmových osob a objektu je zjistit informace, které povedou k ustanovení osob, jenž se na trestné činnosti ve formě organizátorství podílí, či přímo trestnou činnost řídí.“ Tato žádost se nakonec podle všeho „přetavila“ v cvičení, aby se „vyhovělo“ právnímu řádu České republiky, což je i tak podle mého názoru nedostačující a na hraně zákonnosti.
V této věci jsem zaslala cestou předsedy Poslanecké sněmovny písemné interpelace ministrovi obrany a ministryni financí, kteří na ně odpověděli. Z jejich odpovědí vyplývá, že Armáda České republiky byla skutečně oslovena se žádostí o součinnost. Mělo se jednat o poskytnutí technických prostředků s obsluhou pro provedení operativně pátracího úkonu sledování. Sledování mělo proběhnout na základě řádného povolení dozorující státní zástupkyně. Ministryně financí sdělila, že sledování prováděl výhradně pověřený celní orgán, kterým bylo Generální ředitelství cel. Ministr obrany sdělil, že AČR vyhovuje dožádání orgánů činných v trestním řízení podle § 8 trestního řádu.
Obě odpovědi, namísto, aby pochybnosti vyvrátily, obsahovaly tvrzení, které další pochybnosti vyvolávají. Předmětnou žádost Celní správy ČR o součinnost nebylo sice možno poskytnout, ale v článku v Ekonomickém deníku, který toto téma otevřel, je zveřejněna faksimile této žádosti. Obsahuje žádost o provedení součinnosti podle § 7 trestního řádu. Postup podle tohoto ustanovení se však týká pouze spolupráce mezi policejními orgány, což Armáda ČR samozřejmě není. Pokud je tedy tato žádost autentická, tak došlo minimálně k nesprávnému vyžádání potřebné součinnosti a nebyl-li tento postup konvalidován, tak to může přivodit jeho zpochybnění, nepoužitelnost jako důkazu v trestním řízení a možnou trestní odpovědnost za jeho zmaření.
Za mimořádně znepokojivé pak lze pokládat to, že pokud byla poskytnutá technika s obsluhou použita pro účely sledování osob a věcí podle § 158d trestního řádu, tak se jedná o podezření z překročení zákona. Jak vyplývá z § 158b odst. 1 tr. řádu, tak operativně pátrací prostředky je oprávněn používat pouze policejní orgán, který byl k tomu pověřen, a to se vztahuje i na obsluhu technického zařízení, které je ke sledování použito.
Z hlediska garantovaných práv a svobod je použití operativně pátracích prostředků mimořádně invazivním zásahem. Striktní postup podle zákona pak je nutnou podmínkou pro dodržení zákonnosti trestního řízení. Bez ohledu na to, zda Armáda ČR pouze obsluhovala technické zařízení, tak je takovéto podezření mimořádně závažné.
Domnívám se, že k řádnému vyjasnění předmětného podezření je nutné vyžádat stanovisko Ministerstva spravedlnosti jako ústředního orgánu státní správy pro státní zastupitelství, které by mělo zodpovědět, zda takové postupy jsou v souladu se zákonem. Proto bych Vás chtěla o toto stanovisko touto cestou požádat.
Též bych Vás chtěla požádat o informaci, kolik takových součinnostních akcí je Celní správou ČR od Armády ČR podle trestního řádu – a tedy pod dozorem státního zástupce – vyžadováno a kolik jich bylo za posledních pět let s rozepsáním po jednotlivých letech provedeno?
Současně bych chtěla požádat o bližší informace k tomuto konkrétnímu případu, který vyvolává významné pochybnosti. Vede mě k tomu i skutečnost, že v tomto případě došlo k úniku informací do médií, což samo o sobě vyvolává pocit, že je skutečně něco špatně a že se to někomu v Celní správě ČR nebo v Armádě ČR nelíbilo.
Děkuji za Vaši odpověď ve lhůtě stanovené Jednacím řádem PS PČR.
S pozdravem
Mgr. Jana Černochová