Rozhovor pro Parlamentní listy

(www.parlamentnilisty.cz) „Burkiny nás neohrožují, ale šíření nenávistných myšlenek, nabádání k terorismu, utlačování žen nebo ženská obřízka, to jsou věci, které naše společnost nesmí tolerovat,“ říká místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Jana Černochová.

Migrační krize pokračuje. Neziskové organizace „vartují“ u břehů Itálie a buď loví migranty z vody, nebo si je rovnou přebírají od pašeráků. Italská policie s nimi chtěla uzavřít po dobrém dohodu, že bude vstupovat na jejich lodě. Neziskovky, častokrát mezinárodně financované, to odmítly podepsat, protože by potom imigrantů přeplavily méně. Někdejší náčelník české armády Jiří Šedivý jejich činnost označuje za kriminální a vyzývá k zásahu proti nim, ostatně i italská armáda už říká, že jejich lodě prostě vyžene. Zastánci migrace zase tvrdí, že lidé utíkající před válkou, hladem a jinými nepříznivými podmínkami mají právo přijít do Evropy. V Africe čekají miliony. EU nám hrozí soudním řízením, ale imigranti se hrnou do Evropy přes Itálii. Téměř každý den přicházejí zprávy o kriminalitě imigrantů v evropských městech. Co dělat?

 

Je realitou, že některé neziskové nebo nevládní organizace mají svůj podíl na prohloubení nelegální migrace, kdy fakticky napomáhají pašerákům a obchodníkům s lidmi. Nevpustit na své lodě zástupce italských bezpečnostních sborů pod záminkou toho, že tím nezisková či nevládní organizace přichází o svou neutralitu, je absurdní a jen to nahrává dalším pochybnostem, zda je jejich skutečný záměr zachraňovat tonoucí uprchlíky, nebo napomáhat nelegální ekonomické migraci. A pokud se prokáže, že některá z lodí záměrně přebírá migranty od zločineckých organizací a pašeráckých gangů, stává se dotyčná organizace jednoznačně spolupachatelem a platí teze generála Šedivého, že by tito lidé měli být italskými úřady zadrženi a postaveni před soud.

Pokud bude nadále trvat porušování dohod a daných pravidel, pokud budou odpovědné autority tuto praxi neustále přehlížet a pokud diplomacie EU i nadále nebude schopna vyjednat readmisní dohody, je nemyslitelné uvažovat nad rychlým koncem nelegální ekonomické migrace do Evropy. Bez existence těchto dohod nejsou reálné dobrovolné ani nedobrovolné návraty ilegálních migrantů z Evropy například zpět do Afriky. Stále platí neměnné pravidlo či teze, že přijímat je možné jen tolik lidí, kolik jsme schopni integrovat. A to platí pro jakýkoliv stát, zemi nebo kontinent.

 

Policie přistoupila ke stíhání dvou mužů, kteří rasisticky a nenávistně uráželi zpěváka Radka Bangu poté, co odešel ze show Českého slavíka na protest proti skupině Ortel. Je spravedlivé, že oběma hrozí cca dva roky vězení? A pokud jde o gesto Radka Bangy, je přiměřené, že za něj byl později oceněn Cenou Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace Charty 77?

 

Jsem přesvědčena, že jakékoliv projevy rasismu, nenávisti a xenofobie vůči národnostním menšinám nemají v naší společnosti co dělat bez ohledu na to, jakou mají motivaci a co si kdo myslí o gestu pana Bangy. Názor se dá vyjádřit klidně, bez urážek, nebo dokonce vyhrožování. To je lidsky odporné a do demokratické společnosti, která prošla i hrůzami totalit, něco takového nepatří. Kritéria, podle kterých je udělována cena Františka Kriegla, neznám, nicméně v tomto ocenění nevidím problém, byť na seznamu laureátů této ceny je například i Autonomní centrum Klinika, které její význam podle mého názoru dehonestuje.

 

Velkou debatu vzbudila otázka, zda se na koupaliště smějí, nebo nesmějí nosit muslimské plavky, takzvané burkiny. Zastánci tvrdí, že je trapné někomu nařizovat podobu plavek a že ještě před 100 lety jsme se koupali také zahalení. Odpůrci argumentují hygienou, ale zejména tvrzením, že jde o další krůček invaze islámu do našich životů, o zavádění jejich představ o normách…

 

V první řadě toto téma u nás považuji spíše za umělé a za určitý důsledek okurkové sezóny, protože nevím, jak často se lze s tímto typem plavek u nás setkat. Domnívám se, že namísto toho, kdo nosí jaké odění v bazénu nebo na pláži, bychom se měli zabývat daleko spíše projevy islamismu, které jsou skutečně nebezpečné a které odporují právnímu řádu a liberálnímu charakteru naší společnosti. Burkiny nás neohrožují, ale šíření nenávistných myšlenek, nabádání k terorismu, utlačování žen nebo ženská obřízka, to jsou věci, které naše společnost nesmí tolerovat. A pokud bychom takovým jevům čelili, byť u nás dosud nejsou patrné, pak je třeba to řešit.

 

Na druhé straně nikdo také neřeší, že v některých bazénech se například muži nemohou koupat v kraťasech, ale v přiléhavých plavkách, a to z hygienických důvodů. Proto nelze majiteli bazénů upírat právo na to, určit pravidla, podle kterých se jeho návštěvníci mají chovat. Zkrátka pokud někdo tento oděv ve svém soukromém bazénu zakáže, má na to právo, stejně jako dotyčné dámy mají právo tento oděv jinde nosit. A stát do toho nemá co mluvit.

 

Prezident Miloš Zeman podle tvrzení mluvčího Ovčáčka vyzval ministra financí Ivana Pilného k tomu, aby se zamyslel nad přerozdělením 11 miliard korun, které podle jeho tvrzení jdou neziskovým organizacím. Co o tom soudíte? Pomáhají neziskovky naší společnosti?

 

Tento radikální postoj prezidenta Zemana v žádném případě nesdílím. Nejsem přítelem paušalizací a černobílého vidění světa a jsem přesvědčena, že mezi neziskovými společnostmi je třeba důsledně rozlišovat. Tím nepopírám, že některé neziskovky si ze státních příjmů dělají velmi slušný byznys a účely jejich existence jsou velmi pochybné.

 

Které třeba?

 

Mám na mysli zejména všemožné organizace, které se přiživují na vlně svaté války proti korupci a za transparentnost všeho druhu a které jsou mnohdy spíše skrytými nátlakovými a lobbistickými skupinami. Nad jejich odstřižením od veřejných zdrojů bych neváhala ani minutu.

 

Na druhé straně jako starostka MČ Praha 2 mám velmi dobré zkušenosti s celou řadou neziskových organizací, které se věnují veřejně prospěšným činnostem, sociální práci, osvětě v oblasti totalitních režimů a tak dále. Jsem přesvědčena, že takové subjekty mají svůj smysl, dělají užitečnou práci tam, kam stát nedosáhne, a měli bychom je podporovat. Každý poskytovatel dotací by měl tedy pečlivě zvažovat, které aktivity podporuje, a zcela nepochybně by bylo dobré dát této oblasti konečně nějaká pravidla, která zde dlouho chybějí.

 

Teď k zahraniční politice. Polsko je popotahováno ze strany EU kvůli reformě justice, kterou uskutečňuje Právo a spravedlnost. Prý je ohrožena demokracie. Je to pravda?

 

Nemám pocit, že mohu být „soudcem“ v tomto vysoce odborném sporu. Jsem přesvědčena, že každá země má právo na vlastní konstrukci justičního systému, samozřejmě pokud reflektuje základní oddělení jednotlivých mocí, což je – zjednodušeně řečeno – základem našich moderních demokratických států. Mimochodem, v nezpochybnitelně demokratických zemích existuje mnoho rozličných úprav a modelů. Takže Poláci mají plné právo na úpravy legislativy a v tuto chvíli necítím, že by v Polsku končila demokracie.

 

Navíc příkladem, že nejde o nějaký převrat, je i zásah prezidenta Dudy, který jednu část reformy, asi tu nejspornější, vetoval. Můj dojem spíše je, že příznivci a odpůrci reformy nejsou mnohdy hnáni odbornou znalostí problematiky jako tím, jestli jsou příznivci současné polské exekutivy, či nikoli.

 

Jak hodnotíte po několika měsících Donalda Trumpa?

 

Na nějaké zásadnější hodnocení je ještě velice brzy. Nicméně prezident Trump mě příliš nepřekvapil, podle očekávání je velice flexibilní, chce být viděn jako akční prezident a ukázat, že to množství slibů, které dal, plní. Je však oslabován neustálým vysvětlováním a vyšetřováním, které se týká vztahu jeho blízkých s ruskými emisary během volební kampaně a nejistou podporou, kterou má v Kongresu. Obojí může komplikovat plnění jeho domácích předvolebních slibů. Pokud by se tak stalo, bude se více soustředit na zahraničí, což nyní i činí. Myslím, že jeho přítomnost na oslavě Dne Bastily v Paříži byla zajímavým symbolem. Ale především vítám jeho neutuchající tlak na evropské spojence, aby věnovali více na obranu, a také – na rozdíl od Baracka Obamy – aktivnější přístup k boji s Islámským státem či větší pozornost, kterou věnuje Afghánistánu.

 

Rozhovor vyšel na serveru ParlamentníListy.cz.