Rozhovor pro ParlamentníListy.cz

(www.parlamentnilisty.cz) Poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS) se v rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz vyjadřuje k dění na Ukrajině. "Čím víc tu situaci sleduju, tím víc si vážím toho, že jsme už několik let členy Severoatlantické aliance NATO," říká. Vysvětluje také, proč je proti rušení lustračního zákona i o tom, že ji více baví komunální politika než vysedávání v Poslanecké sněmovně.Na úvod se nelze v těchto dnech nezeptat na dění na východ od nás. Jak pohlížíte na ukrajinskou krizi?

Pohlížím na ni optikou toho, co jsme si tady jako Československo zažívali v roce 1989. Nemůžeme jako země, která si prožila totalitní režim, nevnímat, co se děje na stejném kontinentu, ve stejné civilizační kultuře. Jsem naprosto zděšená, co si Rusko a ‚taváryšč‘ Putin dovoluje. Jde o porušení mezinárodních smluv. To, co krymský parlament odhlasoval, neberu za něco, co by bylo závazné. Neboť mezinárodní dohody z devadesátých let jasně určily, komu patří Krym. Patří Ukrajině. Jde o překročení pravomocí toho parlamentu. Sice vím, že tam má být jakési referendum, ale nejdříve by mělo být vyjednávání v rámci bilaterálních vztahů. Situace je tam velmi složitá. Česká republika by měla v tomto případě jasně stát za tím, že by se cizí armáda neměla vměšovat do vnitropolitické situace v dané zemi. Nenechává mě to chladnou, zúčastnila jsem se sama několika akcí, kde se demonstrovalo ve prospěch Ukrajiny.

Má Evropská unie nějaké páky zastavit Rusko třeba konkrétně na Krymu, když si usmyslí, že ho obsadí či připojí?

Na této situaci si ověřuji to, co jsem říkala před lety, kdy se projednávala Lisabonská smlouva. Post vysokého komisaře pro bezpečnost, obranu a zahraniční politiku je naprosto nadbytečný. Dokud se totiž Evropská unie nerozhodne mít svoji vlastní armádu a obrannou bezpečnostní politiku, tak je to jenom plýtvání finančními prostředky na zřizování tohohle postu. Je to blamáž, kterou deklarujeme nejen v rámci Evropy, ale i celého světa. Čím víc tu situaci sleduju, tím víc si vážím toho, že jsme už několik let členy Severoatlantické aliance NATO. Všem těm politikům, kteří se zasadili o to, že byla naše země hned po revoluci vyňata z Varšavské smlouvy a přijali nás do NATO, patří velké díky, že to dokázali. Protože se ukazuje, že Evropská unie je v tomto naprosto bezradná a výroky jednotlivých představitelů každý den mě o tom přesvědčují.

Z vašich výroků usuzuji, že patrně nebudete souhlasit s názorem Václava Klause, který prohlásil mimo jiné, že část viny za dění na Ukrajině padá i na Evropskou unii a USA svojí přílišnou podporou kyjevských demonstrantů?

S tímto nesouhlasím. Nám nepřísluší hodnotit, kdo je větší viník krveprolití, které tam proběhlo. Samozřejmě, že tam byly provokace na obou stranách. Netvrdím, že jsem nevnímala, že i ti demonstranti zmasakrovali policisty, že ta agrese byla oboustranná. Ale zase argumentace, že tam proběhly demokratické volby, a že Janukovyč byl demokraticky zvolen...Vzpomeňte si, co se tam dělo před několika lety, kdy ty volby byly. Jak výsledky byly těsné, jak představitelé Evropské unie prohlašovali, že by se pravděpodobně daly zpochybnit. Některým lidem bylo zamezováno těch voleb se zúčastnit. Nejsem tedy úplně přesvědčena o stoprocentní demokratičnosti tehdejších voleb, na základě kterých byl Janukovyč zvolen. Což ale samozřejmě neopravňuje žádnou stranu, aby někoho střílela na nějakém náměstí. Chyba je určitě na více stranách. Ale pro Putina to byla příležitost pro to, co udělali. A možná to byl i nějaký dlouhodobý strategický plán, což je ale s velkým otazníkem. Když končila olympiáda, tak jsem si říkala, co asi nastane v dalším týdnu. A tím pádem mě to až zas tak nepřekvapilo - protože dlouhodobě sleduji děje v putinovské éře - že zvolil tuto cestu.

Opustím už téma Ukrajiny. Naposledy jsem vás viděl v pořadu České televize Máte slovo u paní Jílkové...

Tak to jste statečný, já neměla odvahu se na to znovu dívat.

V něm se mluvilo (místy i křičelo) o zákonu o lustracích. Vy jste proti jeho rušení. Proč?

Z toho důvodu, že lustrační zákon se vztahuje ještě na ročník 1971, kterým je letos 43 let. A i tyto osoby mohly být součástí státní správy, na které se lustrační zákon vztahuje. Myslím, že lustrační zákon by měl skončit odchodem těchto lidí do důchodu. Podle statistik bylo na základě pozitivního lustračního osvědčení odmítnuto pro práci ve státní správě přes dvacet tisíc lidí, což není málo. Druhý můj argument je, že ještě v roce 2004, což není až zas tak dávno, se našly pytle s konfidenty. Tehdy se jednalo myslím o vojenskou kontrarozvědku. A nikdy se nedá vyloučit, že se nějaké další dokumenty ještě najdou. Děsí mě tlak komunistické strany na zrušení lustračního zákona. Vykládám si to i tak, že je to součástí jejich agendy v rámci omezování historiků, kteří působili v Ústavu pro studium totalitních režimů, kde došlo v poslední době k velkým personálním změnám, které nejsou ku prospěchu naší paměti národa. Myslím, že jde o promyšlený plán, jak zapomenout na to, co se tu čtyřicet let dělo a historii začít vykládat jiným způsobem. Jsou lidé, kteří tady čtyřicet let trpěli, i celé jejich rodiny, zahynulo jich několik stovek. I v roce 1989 se střílelo a byli mrtví na hranicích. To jsou věci, které nesmíme zapomenout. A nemůžeme je vymazat z historie tím, že zrušíme lustrační zákon. Aby ti, kteří si s minulým režimem takto zadali, působili ve státní správě.

Letos nás čekají i komunální volby. Vy jste starostkou Prahy 2, ale také znovuzvolenou poslankyní. Budete v komunálkách kandidovat?

Ve čtvrtek jsme měli oblastní radu, kde jsme odstartovali způsob diskuze, jak budou na Praze 2, ale i v celé Praze, vybíráni kandidáti. Jsme na začátku. Mě komunální politika baví tisíckrát víc, než hádat se v Poslanecké sněmovně. Mám pocit, že mých 16 let působení v komunální politice na Praze 2 jsou v pozitivním slova smyslu vidět. Máme zrekonstruované parky, hřiště, Centrum sociálních služeb. Postavili jsme nový úřad. Původní budovu jsme úplně od základů zrekonstruovali za velmi malé finanční prostředky v porovnání s odhady, jaké mají radnice kolem nás. Tehdy nás to stálo kolem 300 milionů korun, dneska jde o částky, které jdou do miliard. Je za námi hodně vidět, takže já o tom velmi uvažuji. Když Poslanecká sněmovna skončí a vracím se zpátky domů na Prahu 2, mám z toho úplně jiný pocit, než když se pohybuji v těch prostorách Malé Strany. Mám pocit, že tam jde o kumulaci negace. Pro to, abych se rozhodla, se potřebuji poradit se svými kolegy. Což se odehraje teď na jaře. Poté se k tomu samozřejmě vyjádřím. Ale protože jsem si vyzkoušela obojí, musím říci, že komunální politika má pro mě smysl, vidím výsledky práce po pár dnech a není to taková marnost a přehlídka ztraceného času, kdy se jedna strana hádá s druhou.

Vy jste členkou ODS, která v podzimních parlamentních volbách propadla. Poté se konal olomoucký kongres, který zvolil nové vedení. Myslíte, že se už v těch letošních volbách (evropských, komunálních) odrazí vaše strana ode dna (i když jde samozřejmě o jiný typ voleb, než jsou ty parlamentní)?

Komunální volby jsou spíše o konkrétních lidech. Nehraje tady roli až tak stranická příslušnost. Vím, že ODS má poškozenou značku. Členové ODS, kteří jsou vnímáni tak, že nejsou zprofanovaní, jsou oslovováni různými subjekty - jestli to myslíme vážně, že za ně chceme kandidovat, že s nimi to prohrajeme. Že jinde bychom měli tu výchozí pozici lepší. Nejsem ale zbabělec. Člověk, který by opouštěl loď ve chvíli, kdy se nám nedaří. Pokud budu kandidovat, tak hrdě za ODS. Doufám, že na té Praze 2 lidé budou vnímat, že jsme nějakou svojí slušností a zabejčeností v problémech, které komunální politika obnáší, za ně bojovali a snad i něco dokázali.

(Autor: Oldřich Szaban)