Rozhovor ministryně obrany pro Deník N; str. 8, 9 (Zprávy / Politika) (25. 1. 2022) Autor: Jan Wirnitzer, Lukáš Prchal Ukrajinci by si zasloužili rozhodovat sami o svém osudu, říká v rozhovoru s Deníkem N šéfka resortu obrany Jana Černochová (ODS). Česko by se podle ní mohlo podílet na pomoci ženám a dětem. Deset let byla ve sněmovním výboru pro obranu, jemuž nakonec i předsedala. Teď usedla Jana Černochová (ODS) do křesla ministryně obrany. Krátce po nástupu připravila zásilku dělostřelecké munice pro Ruskem ohroženou Ukrajinu. „Chci, aby jasně zaznělo, že Česko je přítel Ukrajiny,“ říká v rozhovoru pro Deník N.
- Jak se jako ministryně obrany stavíte k situaci na Ukrajině?
Ukrajina je náš partner – partner NATO i partner České republiky. Máme s nimi společnou historii (ukazuje na nástěnnou mapu první republiky, jejíž nejvýchodnější část je nyní součástí Ukrajiny, pozn. red.), byli jsme společně v sovětském područí. V rámci partnerství při NATO odvádí dobrou práci. Ukrajinci by si zasloužili rozhodovat sami o svém osudu.
- Ptáme se v době ruského nátlaku a hrozby agrese vůči Ukrajině. To vnímáte jak?
Rusko má dlouhodobě tendence na Ukrajině dělat svoji politiku. Stejné tendence má v Gruzii, v Bělorusku s vědomím Lukašenka, v Kazachstánu – ten je také jak z učebnice hybridních hrozeb, ty věci spolu souvisí. Česká republika by se měla zapojit do rozhovorů o těchto otázkách, protože z hlediska naší ekonomické diplomacie – jsou tu sankce vůči Rusku – to není prospěšné ani pro jednu stranu. Jenže Rusko neudělalo vůbec žádný vstřícný krok, aby to bylo jinak. Zatím jsme informováni, že na hranici nikdo konflikt eskalovat nechce. Jak to ale ve finále dopadne, nikdo neví.
- Hospodářským novinám jste řekla, že by Česko mělo poslat na Ukrajinu zbraně a munici. O co půjde?
Evropa by se měla připravit a poskytnout Ukrajině, našim spojencům (Ukrajina není součástí NATO, je ale vnímána jako spojenec neformálně, pozn. red.), pomoc. Dám na vládu materiál, na základě kterého poskytneme Ukrajině dělostřeleckou munici ráže 152 milimetrů.
- Bavíme se o rychlé pomoci?
Náčelník generálního štábu mě ráno (rozhovor vznikl 20. ledna, pozn. red.) ujistil, že je to připravené. Nyní se bude řešit doprava a musí to přijmout ukrajinská vláda, s níž musíme ještě jednat, zda jí to bude vyhovovat a zda to bude chtít.
- Umíte si představit, že by Česko na Ukrajinu poslalo třeba jako Kanada menší kontingent vojáků?
Máme na dění v ní zájem, je to nám velmi blízká země, žije tady početná ukrajinská komunita, pracuje ve službách, a kdyby odjela domů, pocítíme to i my. Na druhou stranu, pokud by oni měli potřebu některé ženy a děti v případě konfliktu poslat do bezpečí, i v tomto ohledu by Česká republika měla být součinná. Pokud jde o naše vojáky, nás zatím nikdo nepožádal. Kdyby ten požadavek přišel, budeme se tím zabývat. Kdybychom se pro to rozhodli, museli bychom vědět, zda to neohrozí další mise v zahraničí, muselo by se zjistit, kdo by tam mohl odjet. Vojáků po světě máme hodně, navíc řada z nich pomáhá po nemocnicích při epidemii koronaviru. Vůle k pomoci ale je.
- Nechystá se někdo z vlády na Ukrajinu? Naposledy tam byl, co si pamatuji, ministr zahraničí za ČSSD Tomáš Petříček.
Nevím o tom, neznám plány svých kolegů. Já jsem byla na Ukrajině jako předsedkyně výboru pro obranu. Zhruba v polovině února přijede do Česka ukrajinský náčelník generálního štábu a bude jednat tady na ministerstvu. Chci, aby jasně zaznělo, že Česká republika je přítel Ukrajiny a nenechá ji na holičkách. Navíc ministr zahraničí mluvil o tom, že by výhledově na Ukrajinu jel. Teď ale konkrétnější informaci nemám. (Po konání rozhovoru oznámil ministr zahraničí za Piráty Jan Lipavský, že 7. až 8. února na Ukrajinu pojede spolu se slovenským a rakouským protějškem, pozn. red.)
- Co říkáte jako ministryně obrany na ruské žoldnéře z Wagnerovy skupiny v Mali? Česko v této africké zemi povede misi.
Požádala jsem o společný brífink mezi obranou, diplomacií a Vojenským zpravodajstvím. V pátek (21. ledna, pozn. red.) zasedáme a chceme dostat informace o jejich počtech, přesunech, co se tam děje ve vazbě na naše vojáky. Můj názor je, že tady není vojenské řešení, ale politické řešení. Některé otázky by si mezi sebou měly vymezit Francie (Mali bylo francouzskou kolonií, pozn. red.) a Rusko.
- Není to celé znepokojující?
Samozřejmě, ale to je typická vlastnost Ruské federace. Když někdo nějaký prostor opouští nebo ho nezaplňuje celý, oni ho během pár chvil vyplní. Viděli jsme to v Sýrii, Afghánistánu a dalších zemích.
- Vláda rozhodla, že očkování proti covidu-19 nebude povinné, ani pro vojáky. Jak to bude mezi vojáky? Nebudou mít vlastní očkovací pravidla?
Nebude nic. Já děkuji všem 91 procentům příslušníků armády, kteří přistoupili k očkování zodpovědně a nechali se naočkovat. Děkuji hlavní armádní hygieničce, která vedla podporu očkování v armádě. Ta neočkovaná procenta jsou lidé většinou se zdravotními důvody a nejde o lidi, kteří by byli nasazováni. Nemůžu ale vyloučit úpravu pravidel v budoucnu, kdyby se situace zhoršovala.
- Půjdete v srpnu na otevření Památníku tří odbojů, tedy i skupiny bratří Mašínů, v Lošanech na Kolínsku?
Nevím, jestli mě někdo pozve. Když mě někdo pozve, pojedu tam a budu doufat, že přijede i pan Josef Mašín z USA (v ČR nikdy nebyl s odkazem na to, že se země nevypořádala s komunistickou minulostí, pozn. red.). Myslím si, že bychom měli jako ČR tyhle významné události objektivně připomínat, aby v mojí generaci a v generaci, která koukala na normalizační seriály jako Major Zeman, nebyli Mašíni vyobrazeni jako vrazi. Tak to vůbec není.
- Češi mají alianční závazek do roku 2026 postavit těžkou brigádu, včetně bojových vozidel pěchoty a tanků. Jak to udělat, když je tendr na bojová vozidla pěchoty zastavený?
Udělám vše, abychom cíle do 2026 naplnili. Ale na druhou stranu vám nebudu lhát, v žádných mašličkách jsem výběrové řízení na bojová vozidla pěchoty nedostala. Dostala jsem je ve fázi, kdy byly zrušeny nabídky dodavatelů, ale nebyli vyřazeni dodavatelé. Pro nás to teď znamená, že můžeme znovu poptávat dodavatele nějakým okruhem otázek – minulé vedení ministerstva jim takto rozeslalo dotazník s devíti tisíci otázek. Je mi líto armády, která na ta vozidla čeká jako na smilování. Nyní vše musím zvážit a mít expertní analýzu a dopředu vím, že ani jedno řešení, které nás čeká, není dobré – vyzvat k nové nabídce, zrušit, jednat jen s jedním z dodavatelů. Nevím, proč to nepodepsali před rokem a půl, pokud si za tím stáli. Můj předchůdce to mohl udělat.
- Jak je možné, že žádná nabídka nevyhověla tomu, co Česko chce, a ministr zakázku zastavil?
Podle mého názoru žádná z těch firem nebyla schopná odpovědět na devět tisíc otázek tak, aby odpověděla úplně na všechny, jak si tady někdo představoval. Tady zřejmě byl na začátku nedobře nastavený parametr. V roce 2013 se rozhodovalo, že se půjde cestou pásových obrněnců, v roce 2015 bylo nacenění, pak se opakovaně měnila specifikace. Řešilo se, jaké tam budou věže, v kolika modifikacích to budeme chtít dodat a tak dále.
- Do roku 2026 je ale Česko už nemůže stihnout pořídit. Už před rokem, když jste vedla výbor, tehdejší ministr obrany za ANO Lubomír Metnar předkládal návrh, jak to udělat, aby jich byla alespoň část – konkrétně hlavně tu nejpočetnější poptávanou, bojovou verzi. Už tehdy to bylo na hraně. A čas utíká dál.
To ano, ale za to nemohu já. Já trávím desítky hodin tím, abych to rozlouskla.
- Co v roce 2026 v NATO Česko řekne? Nabídne brigádu ještě na starých bojových vozidlech pěchoty?
Já si nepřipouštím, že bychom to neměli splnit. Budu dělat vše pro to, abychom se s tím vypořádali. Nyní budu posuzovat všechny varianty, které vás nyní napadají. Budu postupovat tak, abych nezpůsobila zemi nějakou škodu nebo aby se mně nestalo to, co se stalo (někdejší ministryni obrany za KDU-ČSL) Vlastě Parkanové, které jsem napsala osobní dopis. (Parkanová a její někdejší podřízený Jiří Staněk čelili od roku 2012 stíhání v kauze nákupu armádních letounů CASA, podle spisu byly stroje jejich vinou předražené; soudy dvojici pravomocně zprostily obžaloby loni, nejvyšší státní zástupce nedávno oznámil, že dovolání v případu nepodá, pozn. red.)
- Co jste jí napsala?
Napsala jsem jí, že pokud nemá k této budově úplně špatný vztah, ráda bych se s ní tady setkala, popovídala si a vyjádřila jí svoji účast a podporu. Jedenáct let života běhala po soudech, v nejistotě, její jméno bylo vybarvováno v nejhorších konotacích. Nikdo jí ty roky nevrátí. My se s tím musíme jako současní politici popasovat, nemělo by to znamenat, že nikdo nebude nic rozhodovat. To byla éra (bývalého ministra obrany za ANO) Martina Stropnického, který když sem přišel, měl obavy cokoli podepsat. Byla doba konjunktury a dala se udělat spousta projektů, ale nic nepodepsal.
- Abychom dořešili těžkou brigádu, jak to bude s tanky? Chcete je mít v tom roce 2026 modernizované, nebo nové? Jejich výběr není zdaleka v takové fázi jako u bojových vozidel pěchoty (BVP). A těžká brigáda musí mít tanky.
Chceme minimálně spustit akviziční proces na nové tanky, to nás čeká do dvou let. Tanky mají životnost prodlouženou do roku 2030, naši vojáci jsou šikovní, zprovozní cokoliv, ale všechno má své limity. Tanky jsou už za limitem, některé mají ještě nápisy v azbuce. My potřebujeme do armády i kvůli náborům dát jasný signál, že vojáci nebudou jezdit na technice, na které jezdili jejich tátové a dědové.
- Co stíhačky? Gripeny končí v roce 2027, rozhodování čeká už vás. Jaké řešení preferujete? Říkáte, že chcete najít konsenzus napříč politickým spektrem.
Politici by se po zkušenostech s BVP, kde jsme po deseti letech tam, kde jsme byli, neměli bát vzít na sebe odpovědnost rozhodovat. Transparentně, aby si veřejnost mohla ověřit, že jsme vybrali jedno z nejlepších řešení. Armáda by nám měla do konce čtvrtletí dát návrh vojenského řešení – že potřebují pokrýt takové území, takové počty, takové parametry, případné doby přeškolení a tak dále. Já s tím půjdu za premiérem. Jsem pro, aby ČR dál měla stíhací letectvo a nejmodernější a nejlepší letouny. Až to budeme mít na stole, očekávám, že třeba oslovíme jinou vládu, jako to udělali například Finové. Navíc tu hraje obrovskou roli geopolitika. Jsme evropský stát, máme transatlantické spojence. Z tohoto okruhu bychom měli vybírat.
- Bavíme se teď o amerických stíhačkách? Finsko kupuje supermoderní stroje F-35 – dříve drahé, teď snad už přece jen dostupnější.
O amerických nebo i o evropských, někdo (Maďarsko, pozn. red.) si zase pronajímá gripeny. Otevřené jsou všechny cesty, řešení to bude muset být jak vojenské, tak politické. Musíme zohlednit vývoj, abychom nekupovali něco, co za dva tři roky zastará, vybírat techniku i s ohledem na životní cyklus. Budu hledat pro ČR nejjednodušší řešení a myslím, že to řešení by mělo být na úrovni vláda–vláda.
- Budou na to peníze? Pojďme se bavit o dvou procentech HDP na obranu. Kde vzít důvěru, že k té výši obranné výdaje opravdu půjdou? Česko je v ekonomicky složité situaci. A například exministr Metnar říká, že armáda tolik peněz nedokáže proinvestovat.
Kdyby uzavřel smlouvu na BVP, nemuseli bychom za sebou vláčet problém letošního rozpočtu, kde bylo 4,8 miliardy, o nichž se ví, že se utratit nemohou (plánovaná splátka za obrněnce, pozn. red.). Jsou to trochu knížecí rady, beru je s rezervou. Pan bývalý ministr přece dobře ví, že armáda je dlouhodobě podfinancovaná, má vnitřní dluh přes sto miliard. Rozhodně to bude za co proinvestovat.
- Ale nebudete tedy tuto ambici, dvě procenta v roce 2025, přehodnocovat, posouvat o několik let?
Ne. Máme to v programovém prohlášení vlády a já udělám všechno pro to, abychom to do roku 2025 splnili. Udělala jsem pro začátek to, že s panem velvyslancem při NATO (Jakubem) Landovským řeším, jaké věci je možné do těch dvou procent započítávat. Něco totiž nezapočítáváme, a mohli bychom – například některé výdaje na infrastrukturu, položky z resortů vnitra, dopravy, financí, výzkumné projekty. Takže chci udělat rešerši.
- Jestli nepočítáte ta dvě procenta špatně?
Počítáme. I proto se díváme, co započítávají jiné země. Třeba Německo tam má část dopravní infrastruktury použitelnou při přesunech armád, odpočívadla. Budeme hledat i další položky, nechci ale říkat, že ohneme pravidla a uděláme Potěmkinovu vesnici. Ne. Armáda musí být modernizovaná a musí dostat novou techniku.
- Máte třeba analýzu, která říká – vychází nám to, že na obranu dáváme 1,4 procenta HDP, ale s dalšími započitatelnými výdaji můžeme reálně být na úrovni například 1,6 procenta?
Budeme to snad schopni říct pro rok 2022, zpětně spíše ne. Ale pracujeme na tom.
- Na fotkách z Univerzity obrany si prohlížíte vyvíjené maskovací vzory. Blížíme se k novým polním uniformám pro vojáky?
Polní uniformy se obměňují přibližně po 20 letech – v souvislosti s požadavky na potisky podle plnění aliančních úkolů a podle prostředí, s vývojem nových materiálů. Univerzita obrany mi představila projekt řešení vývoje potisku polního stejnokroje. Já vím, že už v roce 2011 jsme řešili potisky na výboru pro obranu, jestli hnědá není moc hnědá a podobně, zdálo by se, že jsme se za deset let moc nehnuli, ale na Univerzitě obrany mi dali naději, že vývoj potisku je ve finální fázi. Myslím, že se toho určitě v tomhle volebním období dočkáme. A ve druhé polovině letošního roku by měli vojáci dostat nové khaki barety.
- Pokud jde o personálie, změny příchodem náměstků Daniela Blažkovce za STAN a Františka Šulce za ODS končí?
Kvůli změně služebního zákona si ministr na resort může přivést nanejvýš dva politické náměstky. Ten systém je velmi drahý a neefektivní. Nejde o vyhazování lidí v čele odborů a oddělení, ale o to, že by ministr měl mít svůj nejužší tým, kterému věří, s nímž přijde a odejde. To teď není. Počkám, zda a jak se služební zákon změní, podle toho pak uzpůsobím reorganizaci.
Napsala jsem Vlastě Parkanové, že pokud nemá k této budově úplně špatný vztah, ráda bych se s ní tady setkala, popovídala si a vyjádřila jí svoji účast a podporu. Máme na dění na Ukrajině zájem, je to nám velmi blízká země, žije tady početná ukrajinská komunita, pracuje ve službách, a kdyby odjela domů, pocítíme to i my. Na druhou stranu, pokud by oni měli potřebu některé ženy a děti v případě konfliktu poslat do bezpečí, i v tomto ohledu by Česká republika měla být součinná.