(INFO.cz) Jednání zastupitelstva Prahy 2 začalo a hned po pár minutách jsme ho přerušili. Všichni jsme se namačkali do kanceláře starosty, který měl jako jediný starou televizi. Každou chvíli vypadával signál, ale koukali jsme na ni i tak v šoku a hltali každou informaci. Říkali, že ve vzduchu mohou být další letadla pilotovaná teroristy, která narazí do budov, tak jako v New Yorku a Washingtonu. Spekulovali, kde mohou ještě další teroristické skupiny zaútočit a co teď bude...
Po nějakých třech hodinách jsme šli zpátky do sálu zastupitelstva, prakticky mlčky jsme dokončili jednání a pak vyrazili domů – s pocitem, že jsme zažili jeden z dějinných zlomů, který bude mít dalekosáhlé dopady.
Byla jsem tehdy místostarostka a za těch 20 let od 11. září 2001 se změnil nejenom můj život, ale i svět. Tehdejší slova o tom, že „to už nebude nikdy stejné“ platí dnes, jako platila tehdy. Teroristické útoky na Spojené státy byly nejenom zbabělým činem, při kterém zahynuly tisíce lidí, ale zároveň ovlivnily život každého z nás a svět jako takový.
Terorismus není cosi vzdáleného a neuchopitelného a boj s terorismem je stále aktuální, i po dvaceti letech. Jak se trefně říkalo, začala dlouhá válka 21. století. Proto jsme šli do Afghánistánu, aby se zlikvidovala Al-Káida, nad kterou držel ochranou ruku Tálibán. Jiný, než je ten dnešní, ale třeba se ukáže, že ne zas tak moc. Podařilo se zlikvidovat strůjce útoků z 11. září Usámu bin Ládina a další stovky teroristů. Přesto stále nejsme v bezpečí, stačí zmínit třeba Islámský stát.
Působení v Afghánistánu i na dalších místech a cílené protiteroristické operace přinášejí své ovoce. Evropa i Spojené státy zažily sice v posledních dvaceti letech několik teroristických útoků, ale jsem přesvědčena, že pokud bychom nebyli vojensky aktivní mimo naše hranice, bylo by to mnohem horší. A to i přes zvýšená bezpečnostní opatření, která se vlastně stala široce přijímaným standardem. Stačí si jen vzpomenout třeba na to, jak se cestovalo letadly před 11. zářím a jak se cestuje dnes.
Naše působení v Afghánistánu bylo z vojenského hlediska úspěšné, podařilo se mimo jiné zadržovat teroristy v dané oblasti, a byť nebyla bezpečnostní situace ideální, naprostá většina Afghánců se měla v posledních dvaceti letech lépe než dříve. Poslední události v Afghánistánu nejsou prohrou vojenskou, ale především politickou.
Nesmíme se kvůli tomu ovšem stáhnout za hradby ať už kontinentu Evropa či Amerika. Musíme být i nadále aktivní, protože teroristé a terorismus nezmizeli ze světa a nevypadá to, že jen tak zmizí. Stejně jako nezmizí převaděči a migrace z chudých a nestabilních zemí.
Poučení z Afghánistánu by mělo být jednoduché – být opatrnější a pragmatičtější a vždy si stanovit jasné cíle a časový harmonogram. Působit v zahraničí vojenskými silami, ale nikoli rozsáhle a nekonečně. Dlouhá válka 21. století ještě neskončila.