(Euro) Pokud Rusko chystá další ofenzivu, je naší povinností dodávat na Ukrajinu i těžkou techniku, protože bez ní se válka nevyhraje, říká ministryně obrany Jana Černochová- Rok od začátku ruské útočné války na Ukrajině se ministryně obrany Jana Černochová (ODS) rozhodně nenudí. Česká armáda je v procesu urychlené modernizace, chystají se nákupy nových amerických nadzvukových letounů F-35, běží zakázka na 210 pásových obrněných vozů. Česko podle ministryně musí být připraveno tak, aby se v případě napadení mohlo nějakou dobu bránit samo, než pomůže společná obrana NATO. Černochová také doufá, že k nasazení vojáků NATO (včetně těch českých) přímo na Ukrajině nebude muset dojít a že se stále častěji budou proti Putinovi stavět ruští občané, což nakonec pomůže k ukončení války. „Na to já spoléhám, že Rusko projde nějakou očistou a že občané Ruska nebudou chtít být lidmi, kterých se zbytek civilizovaného světa štítí.“
Na Ukrajině už je rok válka, co to podle vás s námi všemi udělalo?
V mém resortu jsou to změny strategie, i v okolních zemích se ukázalo, že je nutné modernizovat armádu a že se někdy musíme vrátit i ke zbraním, s jejichž nasazením jsme už nikdy nepočítali. Ale k tomu se určitě ještě dostaneme.
Co udělala ta válka s námi, s občany České republiky?
Přes to počáteční úžasné pomáhání a věšení vlajek jsme se bohužel dostali do fáze, kterou si Vladimir Putin přál. Společnost je v otázce Ukrajiny stále více rozdělená a některé populistické strany, můžu dokonce říct antisystémové strany, z toho dělají politické téma a snaží se naši pomoc oslabovat. Česko pomáhá od prvního dne války. A kdo také jiný než Česko, které má s Ruskem, potažmo se Sovětským svazem podobnou historickou zkušenost, by mělo pomáhat zemi, jež je bezprecedentním způsobem napadena a denně tam umírají lidé, kteří ještě před rokem žili klidně jako my? Vrátila jsem se z Pobaltí a musím říct, že ta válka je tam v ulicích a v myslích lidí více přítomná než u nás, protože tam ty ukrajinské vlajky stále ještě visí.
Je to tím, že jsou útočníkovi blíž, že byli dokonce součástí Sovětského svazu?
Stoprocentně. I mentalita a historická paměť těchto lidí je v tomto ohledu asi silnější. Mnohem chudší země jako Lotyšsko, kde mají průměrný důchod 130 eur, pomáhají masivně Ukrajině a nikdo neremcá a nikdo z toho nedělá politické téma. Možná je chyba i v našem „stratcomu“ (strategická komunikace), že neumíme lidem ty věci vysvětlovat, to si beru pro sebe jako poučení.
K výročí agrese začali Rusové ofenzivu, Evropa jedná v Kyjevě a v Bruselu o vstupu Ukrajiny do EU. Kyjev by asi ocenil hlavně vojenskou pomoc… K tomu se připojil i nově zvolený prezident Petr Pavel, který řekl, že by se politici měli odvážit k větší podpoře a posílat na Ukrajinu špičkové těžké zbraně. Souhlasíte s tím?
Souhlasím. A vláda opět schválila další pomoc Ukrajině, protože už na „ramsteinské“ skupině výzva k dodávkám těžké techniky jasně padla, dokonce už i Němci posílají své Leopardy. Musíme jen dbát na to, abychom i my měli zbraně a prostředky, které nemůžeme postrádat, už kvůli výcviku našich vojáků.
V prosinci jste říkala, že na skladech ještě máme věci, které lze Ukrajině dát, ale neřekla jste, co to je.
Je to trochu dvojsečné, veřejnost by jistě ráda věděla, jaká naše pomoc je, na druhé straně nechci posílat seznamy naší pomoci protistraně, která pak tomu může přizpůsobovat taktiku a strategii nebo dál šířit nějaké dezinformace. Dohoda na vládě, že nezveřejňujeme konkrétní pomoc, stále platí. Zároveň platí, že pokud Rusko chystá další ofenzivu, je naší povinností dodávat na Ukrajinu i těžkou techniku, protože bez ní se válka nevyhraje. A všichni chceme, aby válka rychle skončila. To platí pro občany, vládu a snad i pro nového prezidenta.
Vladimir Putin při dočasném přejmenovávání Volgogradu na Stalingrad využil dodávku leopardů k propagandistickému obrazu německých tanků, které opět brázdí ruskou půdu. I proto prý Rusko válku vyhraje. Dá se tato válka vůbec vyhrát, aniž budou vojáci NATO přímo na bojištích?
Pokud by Rusko "překročilo Rubikon" výhrůžkami použití jaderných zbraní, musí na to Západ adekvátně reagovat. Tam si můžeme myslet, že by zapojení do války mělo být intenzivnější. Pořád ale všichni doufáme, že se to nikdy nestane. A že třeba i obyvatelé Ruska budou mít k některým krokům větší odvahu, že jim bude víc a víc docházet, co se na Ukrajině děje. Na to spoléhám, že Rusko projde nějakou očistou a že občané Ruska nebudou chtít být lidmi, kterých se zbytek civilizovaného světa štítí.
Polský prezident Andrzej Duda mluví o vztyčení nové železné opony až do nebes, proto Polsko bude dávat na armádu čtyři procenta HDP a radikálně mění strategii zbrojení. Když jsem před tři čtvrtě rokem dělal rozhovor s vaším prvním náměstkem Františkem Šulcem, říkal, že se strategické dokumenty nemění. Platí to ještě?
Ano, ale dnes už se dělá nová bezpečnostní strategie, kterou vytváří ministerstvo zahraničních věcí. Ministerstvo obrany do tohoto materiálu dodává tu část, která se týká obranné strategie, a na ni budou navazovat další dokumenty, jako je koncepce výstavby Armády ČR (KVAČR). I nový náčelník generálního štábu Karel Řehka má jiné představy, a tak dochází k lehkým změnám. V minulosti jsme neměli jako hlavní prioritu vzdušnou obranu, řešili jsme těžkou brigádu, která do roku 2026 bude. Válka na Ukrajině však ukazuje, že vzdušná obrana je zásadní a že se mění prostředky boje, používají se drony, bezpilotní letouny, moderní technika, tomu se nutně musíme přizpůsobit. Je zjevné, že se kvůli tomu bude měnit i nastavení armád v celém NATO.
Petr Pavel ještě v prezidentském úřadě není, ale v rozhovorech je poměrně razantní. Doporučil vám například, abyste armádě nechala gripeny a nekupovala F-35, které se ani dostatečně nevyužijí a jsou drahé.
Měla jsem už možnost se zvoleným prezidentem mluvit, diskutovali jsme pomoc Ukrajině i legislativu, kterou máme ve sněmovně. Okrajově jsme mluvili i o nových akvizicích. Určitě ještě bude příležitost přesvědčit novou hlavu státu o správnosti našeho postupu. Protože doporučení vládě, abychom na první pokus jednali s USA o dodávkách F-35, vzniklo z vojenského návrhu řešení. To si nevymysleli politici. Bylo to vojenské doporučení, s nímž se Petr Pavel jistě seznámí a udělá si na věc nějaký názor.
Řekl to poměrně jasně, je to drahé.
Dobře, ale je třeba vzít do úvahy, že vedeme rozsáhlá jednání, že se zpřesňují vojenské souvislosti, do USA odjeli kolegové na další konzultace, které intenzivně běží. Nejde jen o nadzvukové letouny, ale i o infrastrukturu. Česká republika je jako „host nation support“ (HNS), tedy hostitelská země zajišťující podporu, povinna aliančním vojskům zajistit průjezdy, přistávání, logistickou podporu. Obecně musíme přizpůsobit infrastrukturu alianční výzbroji a potřebám, není to tak, že musíme nákladně investovat kvůli tomu, že jsme si jako politici usmysleli mít letouny F-35.
Jednání běží opravdu intenzivně, ale když čtu, že první tyto letouny dorazí možná v roce 2029, ale spíše 2030, přijde mi to vzhledem k aktuální bezpečnostní situaci dost pomalé.
Problém je v tom, že Česko začalo vyjednávat o pořízení nadzvukových letounů až s mým nástupem a na pozadí války na Ukrajině se všechny rozumné země probraly ze snění na růžovém obláčku míru a všechny chtějí nakupovat novou techniku. Všichni sahají po F-35. Podle propočtů by v roce 2030 mělo v našem regionu létat kolem 300 těchto strojů.
O kterých zemích mluvíte?
F-35 chtějí Německo, Finsko, Španělsko, Švýcarsko. Slovensko bude mít F-16. Na gripenech zůstávají Maďaři a domácí Švédsko. To také dáváme na misku vah. Jednáme ale i se švédskou stranou. Moji předchůdci vyjednali prodloužení pronájmu gripenů z roku 2027 až na rok 2029, ale nevyjednali servisní smlouvu. Nákup nových letounů je velký finanční závazek, proto budu chtít, aby podpora byla širší než jen koaliční. Teď ale vyjednáváme, abychom měli relevantní data a mohli dát návrh na vládu i do sněmovny.
Dobře, ale je-li v Evropě válka a my podporujeme zbraněmi bránící se Ukrajinu, představoval bych si rychlejší nákup.
Naprosto s vámi souhlasím, ale nejde to. Američané už s jinými zeměmi podepsali kontrakty, fabriky jedou naplno a mají nějakou kapacitu. A ta kapacita bohužel není taková, že když se všechny země, které si zrovna usmyslely, že chtějí nové stroje, napíšou na wish list, dostanou to zítra. To bych si přála já a jsem frustrovaná, když to nejde. Ani u letounů, ani u obrněných vozů, u vest, u ničeho. Všechny země tlačí na dodavatele, kteří mají své lhůty, tak jako my máme výběrová řízení, aby daňoví poplatníci viděli, kam a za co jdou jejich peníze. Stojíme ve frontě, snažíme se posouvat dopředu. Ale zase: potřebujeme také vybudovat infrastrukturu, nestačí, aby sem ty letouny přiletěly a zůstaly někde v hangáru.
Mluvila jste o širším politickém souhlasu s nákupem letounů. O SPD asi nejde, ale dokážete si představit, že po tom, co Andrej Babiš předvedl na téma válka v předvolební prezidentské kampani, může ANO takový nákup podpořit, protože to je v zájmu bezpečnosti republiky?
Pokud se Andrej Babiš pasoval do role mírotvůrce, můžeme si vzít za příklad studenou válku, která byla závodem ve zbrojení a mír tehdy vydržel jenom proto, že se nikdo neodvážil zmáčknout spoušť, protože zbrojili všichni a všichni byli připraveni.
To je hezké historické vyprávění, ale argumentace bude přímočařejší, totiž že miliardy na letouny by mohly jít na školství, zdravotnictví, sociální pomoc. Stačí říct cenu jednoho stroje – dvě až čtyři miliardy korun –, má jich být 24, k tomu miliardy na infrastrukturu. Více než debata to bude populistické peklo.
Bylo, je a bude. Zároveň přece nemůže vzít Andrej Babiš zpět svá slova, která vyslovil poměrně nedávno, když souhlasil se dvěma procenty HDP na obranu. Sám to chtěl, dokonce to sliboval Donaldu Trumpovi v Bílém domě! Byl to Andrej Babiš, kdo vyjednával nákup amerických vrtulníků Viper a Venom, který jsme později rozšířili na dvacet kusů. Pokud neplatí ani Babišova slova o tom, že česká armáda zaspala modernizaci, pak se už nedá věřit vůbec ničemu, co kdy říkal. Ale stát se to může. Jsem teď velmi zklamaná z toho, že když jsem jako opoziční poslankyně sháněla podpisy pro změnu zákona o vysílání vojáků do zahraničí, aby mohli být rychle na místě v mimořádných situacích, třeba při záchraně rukojmí, tak mi to poslanci ANO podepsali. Dnes, když je zákon ve sněmovně, říkají, že je to úplně jiná situace. Ano, tehdy jsem to navrhovala jako opoziční poslankyně pro jejich vládu, dnes jako ministryně pro svoji vládu. Tady však nehraje roli to, jestli vláda je Babišova, nebo Fialova, Sobotkova. Jde o to, aby se usnadnilo vysílání pomoci, když se bude jednat o krajní situaci. Nic víc. Parlament bude o všem vědět, ne jako dříve, kdy se vojáci posílali do ciziny také bez souhlasu parlamentu, ale na služební cestu. To se mi příčí, já to chci dělat poctivě a otevřeně.
Britové, vzor parlamentarismu, takové opatření mají?
Jasně, mají to i Švýcaři, Španělé, Portugalci, Slovinci. Veřejnost absurdnost celé té debaty pochopí možná na jednom příkladu. Když chcete někam do ciziny poslat jiné bezpečnostní sbory, třeba policii, rozhoduje o tom vláda.
Třeba čeští policisté na hranicích na Balkáně bránící vstupu migrantům?
Ano, to neschvaloval parlament, ale vláda. Jde přece o rychlost a neveřejnost. Když někdo jede zachraňovat rukojmí, nebude to vyhlašovat do světa na veřejné schůzi parlamentu.
Další politický spor vyvolává dohoda o obranné spolupráci s USA (DCA). Robert Fico z toho na Slovensku udělal hůl na vládu a prezidentku Zuzanu Čaputovou, ANO možná bude podobně kritizovat, že žádné cizí vojáky na našem území nechceme. Vysvětlovala jste to dost české veřejnosti?
První jednání o této smlouvě zahájil už můj předchůdce za ANO Lubomír Metnar, opět bych řekla, že přece není možné otočit se o 180 stupňů. To, že DCA smlouvu má 24 zemí NATO, je fakt. Má ji Maďarsko, které dnes často kritizuje postup EU, má ji Slovensko, veřejnost přece vidí, že v těch zemích se nedějí žádné státní převraty, že by se tam americká junta ujala moci…
Když teď na chvíli zastavím vaši imaginaci, lidé se možná zeptají, k čemu ještě speciální smlouva s Američany, když jsme členem NATO?
Ta smlouva dává jasný právní rámec, bude tam i výčet trestných činů a přestupků, které mohou za běžného života s vojáky nastat. A opakuji, jsme hostitelskou zemí, host nation support, musíme umožnit přesuny vojsk aliance a my k tomu musíme mít nějaké zázemí a jasnou jurisdikci, podle níž se bude postupovat. To je hlavní cíl té smlouvy.
Premiér Petr Fiala pojede brzy do USA, budou tyto dvě smlouvy, DCA a dohoda o nadzvukových letounech F-35, tou hlavní agendou jeho návštěvy?
Myslím, že ano, my to s americkým ministrem obrany také probíráme, stejné to bude jistě i u pana premiéra. Kdyby jel do Bílého domu během prvního pololetí, je ještě hodně času, protože já mám úkol připravit materiál k pořízení nadzvukových letounů až do října. Samozřejmě je to hlavně velmi prestižní setkání a vedle těchto agend bude hlavním bodem jednání pomoc Ukrajině. Ale i pomoc státům na oplátku za to, že pomáhají Ukrajině. Od Němců je to 15 tanků Leopard, od USA 206 milionů a dalších sto milionů dolarů na společné programy, dostáváme osm helikoptér. Máme i další peníze z evropského mírového nástroje. Výměna východní výzbroje posílané na Ukrajinu za západní zbraně povede k větší unifikaci výzbroje států NATO, což se dosud nedělo.
Skoro to vypadá, že spolu s Polskem a Pobaltím vzniká hlubší bezpečnostní a politická fixace na Ameriku, na niž se teď více spoléháme než na zbytek Evropy, Francii a Německo či celou EU.
Ano – to je fakt. Vezměte si ten rok zpátky, kdo první Ukrajině pomáhal?
Britové?
Byly to země bývalého sovětského bloku a Velká Británie. Jedním z prvních lídrů Západu, který byl v Kyjevě, byl Boris Johnson, což přimělo k pomoci i ostatní Němce a Francouze –, kteří k Rusku přistupovali jinak a dlouho jim trvalo, než úplně pochopili, co se na Ukrajině děje a jak je to vážné i pro jejich bezpečnost.
Chápu to tak, že vláda Petra Fialy se rozhodla opřít plně o USA, což se teď prakticky děje.
Ano. Američané se válkou na Ukrajině vrátili do Evropy.
I proto dnes prosazujete, abychom splnili závazek v NATO a zvedli výdaje na obranu na dvě procenta HDP. Dnes je rozpočet vašeho ministerstva 111 miliard korun, což je 1,5 procenta HDP, museli bychom tedy přidat ještě 50 miliard korun, to není málo…
A věřte mi, že je máme za co utratit. Armáda je dlouhodobě podfinancovaná, tady se vždy škrtalo na prvním místě. I kdybychom dostali 200 miliard, zvládli bychom je utratit.
To by asi zvládlo každé ministerstvo. Jde ale o užitečnost těch výdajů, 50 miliard navíc každý rok, za čtyři roky to jsou výdaje ministerstva školství nebo dvanáct let provozu ministerstva kultury.
Užitečnost těch peněz je v tom, že tu bude bezpečně. Navíc budeme jako republika platit to, co jsme slíbili, že budeme platit. Válka na Ukrajině nám ukázala, že tady nejsou žádné jistoty, že se to bojiště neposune o stovky kilometrů směrem k nám. A že bychom se jako Česká republika měli dokázat alespoň v počáteční fázi bránit sami, i když jsme součástí kolektivní obrany postavené na principu „jeden za všechny, všichni za jednoho“. Ale nemůžeme být ve VIP klubu a neplatit příspěvek. Snažím se to vysvětlovat veřejnosti a klást důraz na to, aby se na vojenských dodávkách podílel český průmysl. Potom to pochopí i Češi, když se to promítne v jejich výplatách, zaměstnanosti, celkové ekonomice a rozvoji některých regionů.
Polákům se to vysvětlovat nemusí, podporují v drtivé většině zbrojení na obranu proti Rusku na úrovni čtyř procent HDP. Čím to je, že v Česku se hrozba Ruska tak zpochybňuje a pro tolik lidí je to válka USA proti Rusku?
Poláci mají velmi krutou a krvavou zkušenost s Ruskem, samozřejmě i s Německem, vím to, protože část polské krve koluje i v mých žilách. A samozřejmě Poláci mají hranici s Ruskem. To je hlavní. Navíc se Putin vyjádřil jasně, kdo bude další na řadě. V Polsku se díky tomu sjednotila velmi rozhádaná vládní koalice mezi sebou i s opozicí. Škoda, že máme tak krátkou paměť. Že si nepamatujeme rok 1968 ani to, jak tu pobývala sovětská vojska a co se dělo v Maďarsku roku 1956. Jak se morálně rozkládaly všechny státy sovětského vlivu. My jsme se z toho nepoučili, jiní ano.
(Autor: Petr Fischer)