(www.konzervativninoviny.cz) Jana Černochová z ODS se stala ministryní obrany po dlouhých přípravách především jako předsedkyně sněmovního výboru pro obranu v minulém volebním období. Konzervativním novinám se svěřila s prvními poznatky o stavu resortu na počátku vlády Petra Fialy.
V jakém stavu přebíráte ministerstvo obrany?
Ministerstvo obrany a naše obranyschopnost nejsou v dobré kondici. Máme velmi schopné a profesionální vojáky a záložáky, ale chybí jim moderní technika a vybavení. Byť se v posledních letech dařilo částečně nakupovat, deficit v oblasti obrany je stále veliký, ať jde o technologie či infrastrukturu. Nebyla dostatečně využita léta hojnosti, a to i přesto, že nechyběla politická vůle napříč politickým spektrem investovat právě do obrany. Nebyly dobře připraveny některé projekty, které již dávno mohly být zasmluvněny, zejména nákup nových bojových vozidel pěchoty (BVP). Chyběla i odvaha. Vláda Andreje Babiše si navíc s armádou prapodivně hrála. Slíbila výdaje na obranu ve výši 2 % HDP, pak z tohoto závazku ustoupila. Škrtala v rozpočtu obrany peníze pod diktátem komunistů. To byl žalostný pohled, jak jejich vliv tolik let po revoluci v minulém volebním období narostl. Navíc mi občas přijde, že po osmi letech držení resortu obrany hnutím ANO se teď někteří tváří, jako by všechno bylo připravené pro jejich nástupce v mašličkách. Opak je pravdou a nejedná se jen o obranu. Čeká nás řešení mnoha problémů, které jsme zdědili.
Na tuto funkci jste se dlouho připravovala, co Vás při příchodu na ministerstvo nejvíce překvapilo?
Ano, otázkám obrany a bezpečnosti se věnuji dlouhodobě a troufám si tvrdit, že zejména role předsedkyně výboru pro obranu byla dobrou přípravou na příchod na resort. Přesto svou novou funkci přijímám s pokorou a snažím se naslouchat a jednat s rozvahou. Nejsem naivní, ale teprve s příchodem na ministerstvo jsem zjistila to, co jsem do té doby mohla jen tušit v pozici předsedkyně výboru. Že nejsou některé akvizice dotažené, že v různých oblastech nedošlo k vůbec žádnému posunu, že narůžovo malovaná směna pozemků Vojenských lesů a statků a Lesů ČR je diletantsky připravená a pro Vojenské lesy velmi nevýhodná a mnoho dalších věcí… Ten seznam „hříchů“ by mohl být dlouhý, ale teď je důležité soustředit se na práci a jak se říká, neplakat nad rozlitým mlékem.
Jak vnímáte atmosféru nové sněmovny po hlasování o důvěře vládě?
V prvé řadě bych chtěla říct, že jsem velmi ráda, že naše vláda i přes to dlouhé obstrukční jednání dostala důvěru sněmovny, protože bez ní bychom se nemohli naplno pustit do celé té řady těžkých úkolů, které nás čekají. Mrzí mě ale chování opozice, která tvrdila, že bude konstruktivní. To se nestalo a byli jsme svědky nekonečných hodin předčítání frázovitých proslovů, nevybíravých a nepodložených útoků a kritiky pro kritiku. Byla to do očí bijící snaha překrývat skutečnost, v jak špatném stavu naše vláda zemi přebírá. Ale nenechávám se otrávit, na to nemám ani čas, ačkoliv je zřejmé, že tato atmosféra v nové sněmovně bude asi přetrvávat.
Dá se očekávat, že budete pro svůj resort bojovat za zvýšení finančních prostředků. Jaké jsou Vaše hlavní argumenty?
Samozřejmě, jako každý správný ministr chci pro svůj resort jen to nejlepší a zajištění financí a stability je zejména pro obranu prioritou číslo jedna. Hledání argumentů není ani těžké ani složité. Je nezpochybnitelné, že obrana země je základní úlohou státu a bez zajištění bezpečnosti není stabilita a bez stability není ani prosperita. Stejně tak platí, že bez dostatečného množství peněz není armáda a bez armády není zajištěna naše obrana. A to je přesně ten hlavní argument, proč jsme se zavázali v koaliční smlouvě i v programovém prohlášení vlády navýšit výdaje na obranu na 2 % HDP do roku 2025. Tento závazek Česká republika dlouhodobě nedodržuje a musí se to změnit. Kvůli nám i spojencům. Proto máme v plánu legislativně ukotvit garanci prostředků na víceleté financování prostřednictvím nového zákona o investičním fondu pro obranu inspirovaného první republikou. S tím souvisí i můj další návrh, který by obranný fond doplňoval, a to je zákon o plnění 2 % HDP, který jsem v minulosti opakovaně v Poslanecké sněmovně navrhovala. Ten by garantoval, že i v budoucnu bude vynakládán dostatek prostředků pro obranu. Samozřejmě by to nebylo skokově, ale pozvolně tak, abychom v roce 2025 mohli hrdě pronést – co jsme slíbili platí a můžete našim slovům věřit.
Jaký je podle Vás největší problém české armády?
Dlouhodobá podfinancovanost, její nedokončená modernizace – to jsou ty základní problémy. Armáda je schopna si nadefinovat, co přesně chce, ale nakonec často narazí na nerealistické plánování, příliš svázaný akviziční proces, byrokracii a další nešvary na ministerstvu. Návrhy, jak s tím skoncovat, a své hlavní priority jsem představila ve svém Desateru pro obranu, které reaguje na ty skutečně nejpalčivější problémy a oblasti a přináší recept na jejich odstranění.
Není například možné, abychom operovali se starými a nereálnými čísly, neaktuálními marketingovými průzkumy a plány. Vyšší výdaje na obranu totiž musí být spojeny s lepším plánováním, zjednodušením procesů a nutná je i změna zákona o zadávání veřejných zakázek vzhledem k specifikům obrany.
Nesmíme ani zapomínat na to, že demografický vývoj není ideální a populace přirozeně stárne a tím pádem bude stále těžší získávat dostatek lidí ke službě v našich ozbrojených silách. Z tohoto důvodu bude nutné motivovat vedle mužů i více žen ke službě v armádě, provádět rozsáhlejší a cílenější nábory. Jednou z cest, kterou chci více přispět k většímu zájmu uchazečů o povolání vojáka, bude virtuální náborové středisko, kde budou na jednom místě nejen všechny informace, ale bude to zároveň i atraktivní způsob, jak lidi získat narozdíl od nudných náborových letáků.
Chystáte v resortu nějaké kroky, které potěší konzervativní voliče?
Jsem přesvědčena, že moje Desatero pro obranu obsahuje celou řadu konzervativních kroků, které můžou každou „konzervu“ potěšit. Ostatně investice do obrany a bezpečnosti je dostatečně konzervativní téma. Ale vím, že nejde jen o hmotné věci. Považuji totiž za nesmírně důležité lépe uchopit problematiku válečných veteránů a vojenských tradic. Nesmíme přehlížet, že máme stále větší množství novodobých veteránů, kteří věrně sloužili České republice a jejím zájmům po celém světě, a proto se chci více zasadit o zvýšení počtu komunitních center tak, aby bylo v každém kraji jedno a bylo tak o veterány lépe postaráno. S respektem, úctou a co nejblíže tam, kde je potřeba. S tím souvisí i potřeba aktualizovat Koncepci péče o válečné veterány z roku 2017 a chci se zasadit o řádnou péči o válečné hroby a pietní místa a udržovat a budovat vojenské tradice, připomínat významná výročí a naše hrdiny. To považuji za povinnost každého ministra obrany, ale bohužel tomu tak ne vždy bylo.
Vedle vojenských tradic chci ctít i dlouhou tradici legální držby zbraní pro svou ochranu i ochranu svého majetku, pro lov či jen udržování drahocenných kusů zbraní sběratelů. Obhajoba legálního držení zbraní pro mě vždy byla věcí principu a ochrany svobody. Náš národ i v dobách nesvobody dokázal, že prostředků proti útlaku se nikdy nevzdá, a to ani v případě, kdy byla trestem za držení zbraně smrt. Chci nadále prohlubovat vzájemnou důvěru státu a legálních držitelů zbraní tak, jak se na vyspělou demokracii s pohnutou historií a zkušenostmi sluší a patří. Chci v této souvislosti naplnit zákon, který jsme v minulém volebním období přijali v Poslanecké sněmovně a který předpokládá dobrovolné zapojení legálních držitelů zbraní do systému střelecké přípravy vedené Ministerstvem obrany.
Nejste první žena na ministerstvu obrany přesto, jak se jako žena mezi muži cítíte?
V mužském prostředí se pohybuji už tak dlouho, že to kolikrát ani nevnímám. Naopak mi muži často svou galantností připomínají, že jsem žena. Jsem ráda, že ještě existují praví muži, kteří sáhnou po klice jako první, nebo si stoupnou při mém příchodu na jednání či mi přidrží židli, když dosedám ke stolu. Možná je to těmi uniformami, smyslem pro zmíněnou tradici či úctu mužů k ženám obecně, která byla vždy pro obranu tak symbolická, ale jedno můžu říct bezpečně, vždy si toho velmi cením a cítím se v této společnosti dobře.