Rozhovor ministryně obrany pro armadninoviny.cz (10. 1. 2022), autor: Kristián Chalupa Výrazná tvář Fialovy vlády i Občanské demokratické strany Jana Černochová před nedávnem prohlásila, že koncepce výstavby Armády ČR je dobrou strategií. Problémem ovšem je, že její naplňování vázne. Jejím cílem je, aby armáda měla to, co potřebuje k plnění svých úkolů a spojeneckých závazků. Proto je nutné dosáhnout dvě procenta HDP, což má vznikající vláda v plánu do roku 2025, a je také třeba zrychlit a zefektivnit akviziční procesy.
- Paní ministryně, pokud Bělorusko anebo Rusko napadne Polsko, má Armáda České republiky bezodkladně, tedy v řádu hodin nebo dne, dvou přijít polské armádě na pomoc bez ohledu na to, zda bude aktivován článek 5 NATO?
Já nepochybuji, že by v takovém případě byl článek 5 aktivován, ten přece mluví jednoznačně a neměli bychom v takovém případě váhat ani my, neboť právě podle článku 5 by šlo i o útok proti České republice. Tím spíš, že Polsko je nejenom naším blízkým spojencem, ale hlavně sousedem. Doufám, že Rusko i Bělorusko jenom provokují a Polsko nenapadnou. Nemyslím si, že by napadly přímo členský stát NATO, spíše využívají hybridní metody boje, aby destabilizovaly střední a západní Evropu.
- Naše armáda je budována výhradně jako součást velících a řídících struktur NATO. Není to chyba? AČR se přece musí připravovat na každou eventualitu, i na případ, kdy se NATO stane neakceschopné díky přebujelé byrokracii a rozdílnosti bezpečnostních zájmů členských států.
Nepovažuji to za chybu. Vstupem do NATO jsme se rozhodli pro to, že naše obrana bude založena na kolektivním principu. Nebylo by efektivní přistupovat k tomu jiným způsobem, zvlášť když neplníme ani cíl dvě procenta HDP na obranu. Samozřejmě, stát se může cokoliv, ale varianta, že by NATO bylo neakceschopné, je málo pravděpodobná. Navíc to, že jsme součástí velících struktur NATO nikterak neoslabuje velící struktury Armády ČR. Není lepší a účinnější alternativa – NATO stojí na myšlence spolupráce a mnohdy vidíme, že funguje daleko flexibilněji a účinněji než jiné organizace, jako třeba EU. Jsem pro, aby si naše armáda udržela maximum schopností, ale zároveň platí, že její začlenění do NATO má výhodu získávání zkušeností, ať už v oblasti velení a řízení nebo nasazení. Budou-li všichni členové plnit to, k čemu se v rámci Severoatlantické aliance zavázali, nemám o její budoucnost obavy. A týká se to také nás samotných.
- Polská vláda hodlá zvýšit počet vojáků na 250 000 a vytvořit tak druhou nejsilnější armádu v Evropě. Polsko tedy s vojenskou pomocí spojenců v případné válce s Ruskem počítá čím dál méně. Armádní noviny čtou i polští čtenáři. Co byste jim vzkázala? Může se Polsko spolehnout na pomoc NATO a České republiky?
Rozhodně si nemyslím, že jde o projev nedůvěry ke spojencům. Naopak, Polsko jedná podle článku 3 Severoatlantické smlouvy, který hovoří o individuální odpovědnosti za budování obrany. To, že se Polsko rozhodlo zvýšit počet vojáků, posílit a modernizovat svou armádu, je jen důkaz, že to myslí s vlastní obranyschopností vážně a nepovažuji to za nějaký ústup z aliance. Je to příklad i ostatním zemím, které své závazky neplní, a to včetně nás. Příklad, který vede k zamyšlení. Bezpečnost členských států se neobejde bez odpovědného a poctivého přístupu každého z nich. Našim polským sousedům bych mohla vzkázat, že se na pomoc České republiky v případě ohrožení jejich suverenity a územní celistvosti cizí mocností mohou spolehnout. Ať už půjde o zvládnutí napětí na jejich hranicích s Běloruskem, tak i o zvládnutí jiných nebezpečí, kterým by v budoucnu mohli čelit
- V rámci polské divize má bojovat těžká mechanizovaná brigáda. Budete s armádou řešit nasazení pásových BVP a tanků v zahraničí, zejména na polsko-běloruské hranici a v Pobaltí? Mám na mysli problematiku přepravy těžké mechanizované brigády na místo určení a příslušnou logistiku pro udržení její bojeschopnosti.
Armáda má, nebo v případě připravovaného nasazení vypracovává, plány na přepravu a logistické zabezpečení nasazených vojáků a techniky. Jde o kombinaci národních a spojeneckých schopností v oblasti logistického zabezpečení.
- Zabývala jste se vojenskou problematikou již dříve? Mám na mysli třeba dobu, kdy jste chodila na střední školu.
Když pominu cvičení civilní ochrany na základní škole, kdy jsme běhali s pytlíky na rukou a nohou po parcích, tak mi vojenská tematika příliš blízká nebyla. Na druhou stranu jsem nikdy nebyla „holčička s panenkou v ruce“. Ráda jsem pronikala i do světa kluků, který je drsnější, podobně jako armádní prostředí nebo i politika. Obranou a bezpečností se zabývám přes deset let, což není málo, a věřím, že to byla nepochybně dobrá průprava pro moji nastávající roli, kterou přijímám s pokorou a respektem.
- I po desítkách let se vedou debaty o tom, zda se Československo mělo koncem třicátých let postavit Hitlerovi na odpor. Jaký je váš názor na tuto záležitost?
Je těžké a možná i trochu nefér tu situaci z dnešní perspektivy hodnotit. Nicméně věřím, že pokud by došlo na vojenský odpor, Československo by nebylo slabým soupeřem. Budování obranného systému za první republiky, stejně jako armády, má můj obdiv. Ten boj by byl zřejmě nakonec prohraný, protože bez spojenců bychom nedokázali Německo porazit, ale určitě bychom po nějakou dobu odolávali. Stálo by to však mnoho životů i materiálních ztrát, byť dopad na hrdost našeho národa a národní uvědomění by byl asi pozitivní. Ačkoliv nedošlo na boj, přesto vždy říkám, že Češi během druhé světové války dokázali, že jsou národem hrdinů – byla celá řada těch, kdo se nebáli riskovat své životy a postavili se na odpor. A ty je třeba připomínat spíš než říkat, že jsme nebojovali, protože to není pravda.
- Před sedmi lety došlo k výbuchu ve Vrběticích. Se značným zpožděním byla pak česká veřejnost informována, že za explozí stojí ruské tajné služby. Byla podle vašeho názoru odpověď našeho státu na tento nesporný akt agrese dostatečná?
Ačkoliv se s většinou kroků vlády Andreje Babiše nemohu ztotožnit, v tomto případě měla moji plnou podporu. Vyhoštění diplomatů Ruské federace bylo správné a důvodné a jejich zastoupení v naší zemi bylo dlouhodobě nepřiměřené a nevyvážené. Škoda jen, že vláda nedokázala tuto věc efektivně komunikovat směrem k našim spojencům, jejichž reakce byla vlažná. To byla chyba. Zároveň chci připomenout, že vyhoštěním diplomatů to nekončí. Rusko stále nepřiznalo svou vinu a hlavně neodškodnilo naši zemi a její občany, kterých se tento akt státního terorismu dotkl.
- Ruský prezident Putin vyhrožuje Ukrajině opět použitím síly. Měla by Česká republika ještě důrazněji podpořit úsilí Ukrajiny a Gruzie o přijetí do NATO?
Začnu odzadu. Rozhodnutí Ukrajiny a Gruzie stát se členem NATO je v prvé řadě zcela na nich a na alianci. Arogance a představa Ruské federace, že může suverénním státům diktovat, jaká spojenectví a bezpečnostní záruky mohou, nebo nemohou uzavírat, jsou zcela nepřijatelné. Česká republika v minulosti deklarovala ochotu Ukrajině a Gruzii pomoct. Společné vojenské cvičení sil NATO s Gruzií plánované v roce 2022, pomoc vyslaná Ukrajině v minulých letech, naše účast v zahraničních misích nebo naše nabídka pomoci Polsku jsou jasné příklady, že to s podporou našich partnerů myslíme vážně.
- Paní ministryně, čím si krátíte volné chvíle, jaké jsou vaše koníčky?
Volných chvilek není mnoho, ale pokud to jde, mám ráda klidné večery s dobrou knihou, nebo naopak adrenalin. Věnuji se sportovní střelbě a potápění, což pro leckoho asi nejsou typicky ženské koníčky, ale pro mě to je relax. Samozřejmě mám ráda i cestování a poznávání krásných míst, ať už doma nebo v zahraničí. A v neposlední řadě, kdo by neměl rád posezení s přáteli se sklenkou dobrého vína.