(FORUM 24) Ministryně obrany Jana Černochová je v podstatě od začátku války na Ukrajině terčem útoků ruských kolaborantů. Vše eskalovalo poté, co odmítla vyjádřit lítost nad smrtí propagandistky Darji Duginové. V rozhovoru pro deník FORUM 24 Černochová zdůrazňuje, že Ukrajině budeme pomáhat dál a ještě víc, protože musíme ubránit Evropu před Vladimirem Putinem.
Jak se za více než sedm měsíců ruské války na Ukrajině změnila činnost ministerstva obrany pod vaším vedením?
Válka proměnila činnost ministerstva hodně. Od druhého dne začala probíhat intenzivní jednání o tom, jak můžeme pomoci Ukrajině, ale i sami sobě. Tedy o tom, jak můžeme modernizovat armádu a posunout ji tak, abychom byli silnější; přestože jsme součástí NATO.
Naše povinnost plnit dvě procenta HDP byla vždy jen na papíře. Toto byl tedy i pro všechny mé kolegy budíček. V těchto dnech se projednává rozpočet a my v rámci modernizace armády musíme těchto dvou procent dosáhnout co nejdříve. Není možné, abychom nadále byli černým pasažérem. Některé země už dokonce míří ke třem procentům HDP, například Polsko nebo Pobaltí. Poláci přitom do Severoatlantické aliance vstupovali ve stejné době jako my. Každý rok odkládání tohoto závazku navíc prodražuje akvizice. Kvůli válce šly ceny komodit zásadně nahoru. Také se velmi prodloužily čekací lhůty.
Je naopak tato situace v něčem pozitivní? Například ve vážnějším přístupu k tématu obrany?
Změnilo se uvažování lidí. Nyní je opravdu možné věřit tomu, že se v modernizaci posouváme. V minulosti jsme tu měli různé vlády, součástí některých byla i ODS, které obranu obětovaly na oltář škrtů. I pro armádu to bylo frustrující. Tohle se, myslím, opravdu změnilo. A v neposlední řadě je tu jiné vnímání naší obranyschopnosti. Dlouho jsme žili v mylné iluzi, že když jsme součástí Severoatlantické aliance, máme garantovanou stoprocentní jistotu, že se nemůže nic stát. Pár set kilometrů na východ zuří válka, kterou rozpoutal agresor Putin, a jeho výhrůžky míří i na nás.
Náš rozhovor vzniká těsně poté, co začala jeho částečná mobilizace. A i na toto téma se musíme bavit, protože my nevíme, kam až může Putin svoji agresi posouvat dál, jestli například zůstane jen u vyhrožování jadernými zbraněmi. Stále doufám, že ano a že jde jen o výraz jeho zoufalství poté, co zjistil, že úplně všechno selhává a že lidé kolem něj mu celé měsíce něco nakukávali.
Vy sama jste terčem nenávisti proruských, dezinformačních a dalších médií. Co jste prožívala po té smršti reakcí na váš status o smrti propagandistky Darji Duginové?
Už delší dobu mám různé ne úplně hezké zprávy, e-maily atd., což k mé pozici patří. Zažívala jsem něco podobného, když jsem jako starostka likvidovala hazard a rušila herny v Praze 2, kdy mi chodily domů i nábojnice. Z hlediska odolnosti na to jsem připravená. Tam, kde reakce nejsou sprosté nebo výhrůžné, snažím se s nimi komunikovat, vysvětlovat, co mě k některým výrokům vedlo, nebo to, že je potřeba Ukrajině pomáhat. Když už jsem se jednou rozhodla být ministryní obrany České republiky, musím s lecčím počítat. Své názory měnit nebudu. Myslím, že vzteklá reakce lidí napojených na Ruskou federaci, některých trollích farem a podobně, ukazuje, že naše politika je správná.
Generace našich babiček neoplakávala smrt Hitlera, Stalina nebo Goebbelse, já nebudu oplakávat Duginovou. Každý, kdo si o ní něco přečetl, ví, že jde o významnou propagandistku Putinova režimu a že to Rusko se dopouští terorismu. Ona podporovala a oslavovala zabíjení Ukrajinců, které považovala za podlidi. Vyjadřovala se o nich fašisticky, chtěla zrušit ukrajinský národ, a to jsou pro každého normálně uvažujícího člověka tak šílená slova, že by bylo zvláštní, kdyby mu přišlo líto, že tento člověk už takové zlo hlásat nebude.
Jak budeme dál pomáhat Ukrajině?
Pomáháme dál a musíme pomáhat víc. Jsem moc ráda, že i prezident republiky je od prvního dne konfliktu na stejné straně jako naše vláda. Je to tak pro mě mnohem jednodušší. S novým náčelníkem generálního štábu máme plán naší další podpory vojenským materiálem. Je to závislé i na tom, jak nám budou chodit některé nové nakoupené věci. My totiž nesmíme ohrozit naši vlastní obranyschopnost, proto je naše pomoc Ukrajině postupná. Ale podporujeme i humanitárně, nyní odjeli vojáci, kteří se léčili v našich nemocnicích, už jsou zpátky na Ukrajině. Přivítali jsme v jednom armádním zařízení děti vojáků z frontové linie, kde měly tábor. Musím říci, že mi tekly slzy, kdy jsem viděla některé vzkazy od těchto dětí. V našich ubytovacích zařízeních je kolem sedmi set Ukrajinců.
Všichni s nadějí sledujeme současný vývoj a posun fronty. Teoreticky by mohla být před zimou osvobozena i další města. Právě zimy se obávají jak Ukrajinci, tak Rusové. My tady řešíme, jestli budeme mít v bytě osmnáct nebo dvacet stupňů, ale na Ukrajině mohou mít minut osmnáct, protože části Ukrajiny budou úplně bez energií. A Evropa si musí říci, jak může pomoci. Vzteklá reakce Ruska a různých dezolátů, kteří tvrdí, že pomocí Ukrajině eskalujeme napětí, je nehorázná. Proboha, pokud bychom na Ukrajinu neposílali vojenský materiál, dnes je v područí Ruska. A možná by část Pobaltí nebyla samostatná.
Setkáváte se s názory, že by ministerstvo obrany mělo šetřit kvůli cenám energií?
Ano, ve veřejném prostoru se to objevuje. Nesetkávám se s tím ale ve vládě České republiky. Chtěla bych opravdu poděkovat všem svým kolegům z naší pětikoalice, protože všichni vnímají situaci velmi vážně. Některé rozpočty jsou opravdu kráceny, ale nikdo neřekl, že se má škrtat na obraně. Vláda je v tomto vládou, která si uvědomuje závažnost situace. Pro mě to je nejen dobrý pocit z mých kolegů, ale i obrovský závazek, abychom tyto peníze utratili opravdu efektivně a za smysluplné akvizice. Část prostředků samozřejmě musí zůstat českým firmám, které jsou v dobré pozici, protože naše vláda pomáhala Ukrajině od prvního dne války. A každý ekonom si jistě uvědomí – to, že naše firmy za velmi výhodných podmínek dovážejí zbraně na Ukrajinu, znamená i to, že platí daně u nás a zaměstnávají naše občany.
Jak jste vnímala demonstraci na Václavském náměstí 3. září?
Nepřekvapil mě počet účastníků, který se dal odvodit od toho, kolik hlasů v parlamentních volbách propadlo a kolik připadlo stranám, které se hlásí k extrému. A ten je jen jeden, žádný pravý nebo levý. Strany, které prohrály ve volbách, jako Trikolóra nebo KSČM, se tam sešly. Stejně tak nové strany, které nyní vznikají. Na druhé straně pro mě byla překvapivá některá slova, která na pódiu zaznívala a která se nezakládala na pravdě. Uvědomila jsem si, že naše vláda má ve strategické komunikaci co dohánět. Věřím, že mezi diváky bylo pár lidí, kteří měli prostě jen normální lidský strach. Ale trička s Putinem? Ruské vlajky? Ano, absolutně stojím za slovy Petra Fialy, že šlo o přehlídku proruských sil. Ale mohli se na ně nabalit lidé, kteří měli obavy z toho, že nebudou mít čím topit, svítit atd. Na šíření těchto dezinformací nebo polopravd extremisté vždy vyhrávali.
Když jsem si procházela zrekonstruovanou budovu Vojenského historického ústavu a dívala se na hesla či fotografie například z Protektorátu Čechy a Morava, říkala jsem si, že historie se opravdu opakuje. Když je strach přiživován lží, lidé se mohou bát a přiklonit se k extremistům. Všichni členové vlády musí své kroky lidem jednoduše a trpělivě vysvětlovat. Ač třeba energie jednoduché téma nejsou. Musíme se snažit, aby nenarůstal počet putinovců, kteří se snaží rozvrátit tuto zemi. Indicie i z okolních států jsou takové, že podpora z Ruské federace, a to včetně finanční, různým propagandistickým skupinám je masová. Budou v tom pokračovat, protože to je pro Putina a jeho administrativu v tuto chvíli nejefektivnější způsob, jak zvrátit systém. Jde o to zničit jednu demokracii vedle druhé.
Vnímáte i u vašich kolegů snahu vládní komunikaci zlepšit?
Určitě. Říkáme si to na vládě pokaždé – něco si říkáme v odborných termínech, ale teď je třeba to přeložit do „lidštiny“. Člověk nesmí zůstávat ve své odborné bublině. Lidé, kteří šíří dezinformace a lži, mají prostě ve veřejném prostoru hodně. A v současné situaci je diskuze o tom, co je a není etické, aby se objevovalo, velmi složitá, tuto debatu jsme měli vést před rokem. Musíme všechno vážit na miskách vah tak, aby vyhrocená situace ještě více neeskalovala.
Co vás jako ministryni čeká v rámci českého předsednictví?
Mám za sebou neformální jednání z konce srpna. Tam jsme jako předsednická země představili naše priority, samozřejmě byla opakovaně zmiňována Ukrajina, smluvní závazky mezi NATO a EU, které by bylo dobré vyřešit, stejně tak jsme diskutovali o možném čerpání finančních prostředků z mírových fondů EU. A bohužel ač jsme všichni zaměstnaní Ukrajinou, je nutné řešit i další problémy světa, například Sahel, kde jsme velitelskou zemí v rámci jedné z operací. Dalším tématem bude chování Ruska v Radě bezpečnosti OSN v otázce dalších misí. Čekají nás různé konference, moji kolegové připravili ukázky produktů od našich firem, se kterými se můžeme jako Česká republika chlubit. Na podzim bude formální Rada ministrů obrany v Bruselu. Řadu kolegů jsem pozvala na bilaterální jednání do České republiky, například se španělskou ministryní obrany si budeme předávat vedení mise v Mali. Zde si opravdu musíme říci, co s tímto regionem bude dál, a právě my můžeme hrát významnou roli.
(Autor: Johana Hovorková)