(Náš region Praha) Tři roky trvalo, než se pohnul úřední šiml ministerstva vnitra a vlády. Evakuaci tlumočníků a jejich rodin, kteří pomáhali české armádě v Afghánistánu, se ale nakonec podařilo Janě Černochové (ODS) rozhýbat. Setkala jsem se s laxním přístupem, říká v rozhovoru.
Hodila podle vás vláda tyto pomocníky „přes palubu“? A z jakého důvodu?
Zbytečně je vystavila riziku pomsty ze strany Tálibánu a řešila tuto věc pět minut po dvanácté. O tom, že spojenecké síly Afghánistán opustí, bylo rozhodnuto již loni. My jsme řešili záchranu těchto lidí až ex post, a to je skutečně ostudné. Navíc je otázkou, jak by vše dopadlo, kdybychom na řešení této věci jako opozice netlačili. A k úspěšné evakuaci v současné turbulentní situaci by nedošlo bez profesionálního výkonu armády, ta zasluhuje poděkování.
Ministra vnitra Jana Hamáčka jste interpelovala ve věci přesídlení afghánských tlumočníků a jejich rodin před třemi lety. Udělalo ministerstvo něco?
Nejen ministerstvo vnitra, ale celá vláda se k této věci stavěla dlouho laxně. Ministr Hamáček tehdy odpověděl, že program na přesídlení afghánských spolupracovníků našich vojáků neexistuje a není v plánu jeho obnova. Prakticky nic se nedělo až do roku 2020, kdy jsem v této věci znovu vládu urgovala dopisem na premiéra Babiše, pak začal teprve fungovat mezirezortní tým, který systém pomoci těmto lidem dal dohromady.
Proč jste přesídlení chtěla před třemi lety? Bylo už tehdy zřejmé, že dojde k vývoji situace tak, jak je teď?
Nešlo o to, že tito lidé měli být přesídleni před třemi lety, ale o to, aby byla vytvořena pravidla pro jejich přesídlení, nějaký plán. Ten zde existoval do roku 2017, kdy jej vláda zastavila i v důsledku údajného incidentu spojeného s jedním přesídleným Afgháncem, k němuž mělo dojít v nemocnici Bulovka. Tato událost byla ale později vysvětlena, přesto vláda již program na přesídlování neobnovila, ačkoliv tito lidé nadále našim vojákům pomáhali a potřebovali nějakou perspektivu, co s nimi bude v budoucnu, po stažení sil z Afghánistánu.
Proč jste se obrátila na vnitro, a ne například na ministerstvo obrany?
Protože ministerstvo vnitra v této záležitosti hrálo do roku 2017 klíčovou roli. Program byl mezirezortní záležitostí a ministerstvo vnitra, které má ve své gesci azylové řízení a další související agendy, mělo určitou koordinační úlohu. Ostatně, byl to právě ministr vnitra Chovanec, který program v roce 2017 zastavil.
Obdobně jste loni v dubnu apelovala na premiéra Babiše, podle jeho odpovědi chtěl věc projednat na Bezpečnostní radě státu, stalo se tak? Iniciovala BRS nějaké konkrétní kroky na pomoc tlumočníkům?
Po mém apelu na ministra Babiše vznikla pracovní skupina, jíž jsem byla také účastna. V ní byli zástupci vnitra, obrany, zpravodajských služeb a další. Podařilo se dát dohromady finální podobu systému přesídlení našich afghánských spolupracovníků, která byla hotova již před půl rokem. Bohužel, z pro mne nepochopitelných důvodů se tento materiál dostal na jednání vlády až v červenci, tedy poté, co naši vojáci byli již z Afghánistánu staženi a jejich spolupracovníci tedy zůstali v Afghánistánu na holičkách. Byť jsem slyšela nějaké důvody, proč se vše zpozdilo, jsem přesvědčena, že se mělo postupovat rychleji.
Kolik konkrétně bylo třeba přesídlit lidí do Česka?
Šlo o několik desítek osob s rodinami – tito lidé již byli do ČR přemístěni v rámci tří evakuačních letů, které proběhly v uplynulých dnech.
Takže se podařilo zachránit pomocníky před popravou Táliby?
Všichni, kdo prošli bezpečnostním screeningem, se naštěstí do ČR díky evakuačním letům nakonec dostali. Jsem ráda, že se to podařilo, protože těmto lidem hodně dlužíme. Nyní je třeba se postarat o jejich budoucnost a v tom bude důležitá spolupráce vnitra a obrany. Je třeba zjistit, zda například v ČR chtějí zůstat nebo chtějí do jiné země třeba za svými příbuznými. Pokud zde budou chtít zůstat, musíme se postarat o jejich integraci.
(Autor: Jan Štoll)