zpravy.iDNES.cz ● autor: Lubomír Světnička ● 23.06.2025 Summit NATO v Haagu, který začíná v úterý, potvrdí vyšší výdaje na obranu pro všech 32 členských zemí.
Co to bude znamenat pro Českou republiku a jak vrcholnou schůzku ovlivní víkendový americký úder na Írán?
„O dvou procentech už se prosím nebavme, to je pasé,“ říká v exkluzivním rozhovoru ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
Změní se podle vás klíčová témata summitu ve světle americké intervence vůči Íránu?
Nezmění. Účastnící summitu se o Íránu a americkém vojenském zásahu samozřejmě budou bavit, ale toto téma se nestane součástí oficiální agendy summitu.
Náplní summitu je především hlavní úkol NATO, tedy obrana území spojeneckých zemí před možnou agresí, zejména tou ze strany Ruska. V této souvislosti očekávám od summitu hlavně dva závěry: jednoznačné potvrzení spolehlivosti kolektivní obrany a platnosti závazků vycházejících z článku 5 Severoatlantické smlouvy, a dále dohodu o dalším navyšování obranných výdajů.Ukazuje se, že Američané před realitou globálních bezpečnostních vztahů neutečou. Teď to vidíme v Íránu a v širším regionu Blízkého a středního východu. A stejně tak to platí o Evropě.
Jaké další výsledky summitu očekáváte?
Půjde hlavně o potvrzení nových aliančních Cílů výstavby schopností. Je to trochu krkolomný pojem, ale označuje celkový balík vojenských kapacit, které NATO potřebuje, aby mohlo plnit svůj hlavní cíl – tedy odstrašit protivníka od útoku a pokud se to nepovede, útoku se společně ubránit. Tenhle celkový balík je pak rozdělen mezi všechny spojenecké země. Každý dostane svůj díl, a to na základě proporcionality.
Co z toho plyne pro Českou republiku?
Nové Cíle výstavby schopností obsahují obrovský nárůst požadavků. Pro příklad, jen v oblasti protivzdušné obrany to je celkově nárůst o 400 procent. Takové zvýšení samozřejmě vychází z analýzy bezpečnostního prostředí a z kalkulací, které v uplynulých dvou letech provedli vojáci z aliančního velitelství v Monsu. Kromě jiného to postavili na analýze války na Ukrajině. A výsledkem je takto vysoký nárůst požadavků, které jsou ale natolik dobře odůvodněné, že je odsouhlasily všechny členské země NATO a nikdo je nezpochybnil.
Opozice ale tak vysoký růst výdajů na obranu zpochybňuje?
Nové požadavky samozřejmě musíme podložit rozpočtovými zdroji. Takže proto ten postupný nárůst na 3,5 % HDP na vojenské schopnosti a 1,5 % na další výdaje související s obranou. Jak jsem vysvětlila, jsou to odůvodněná čísla. Není to vycucané z prstu. Všichni spojenci se na tom shodují. Andrej Babiš neví, o čem mluví, když to zpochybňuje. Situace na Blízkém východě do toho samozřejmě může zasáhnout v tom smyslu, že si členské země NATO ještě víc uvědomí, jak je důležité investovat do obrany, a že nárůst nad 3 % HDP dává smysl.
Je tedy podle vás situace na Blízkém východě dalším důvodem, aby evropské země převzaly větší odpovědnost za obranu svého kontinentu, když se pozornost Ameriky může přesunout jinam?
Američané se vojensky angažují v regionu Blízkého a středního východu už od sedmdesátých let. Takže v tomto smyslu je jejich víkendový zásah v Íránu spíše návratem k situaci, na kterou jsme v posledních desetiletích byli vždycky zvyklí. A pro Donalda Trumpa jde v jistém smyslu o odmítnutí izolacionismu, který prosazuje velká část jeho administrativy a jeho voličské základny.
Uvidíme, jak se s tím vnitropoliticky vyrovná. I když je zřejmé, že jeho záměrem byl jednorázový zásah s cílem zničit íránskou jadernou infrastrukturu. A nikoli nějaká větší a delší americká intervence nebo dokonce změna režimu v Teheránu.
Jaký to bude mít dopad na zajištění bezpečnosti v Evropě?
Ukazuje se, že Američané před realitou globálních bezpečnostních vztahů neutečou. Teď to vidíme v Íránu a v širším regionu Blízkého a středního východu. A stejně tak to platí o Evropě. Pokud chtějí být i nadále globální velmocí, vědí, že se musí angažovat nejen v Pacifiku proti Číně, ale i v dalších strategických regionech, včetně Evropy.
A vojenský zásah na Blízkém východě kromě jiného potvrzuje přetrvávající význam amerických vojenských základen v Evropě. Nejen pro obranu Evropy, ale právě i pro americkou schopnost používat svou vojenskou sílu v oblastech s Evropou sousedících.
Takže ano, Evropa musí převzít větší díl odpovědnosti za konvenční obranu svého kontinentu, ale to je hlavně v našem vlastním zájmu. Abychom byli jako Evropané v mezinárodní politice relevantnější, aby nás ostatní hráči brali vážně. A Američané od nás přesun odpovědnosti za obranu Evropy prostě vyžadují, což bude platit i pro všechny budoucí americké prezidenty.
Tím naprosto zásadním tedy zůstává zvyšování investic do obrany? Někteří členové jako Maďarsko nebo nově Španělsko dávají předem najevo, že je navýšení výdajů na obranu až na 5 % pro ně nemyslitelné?
Myslím, že se nakonec domluvíme a všechny spojenecké země se k této dohodě připojí. Jak už jsem řekla, to číslo dává smysl. Víme, že abychom mohli dostát závazkům, které jsme si před pár týdny všichni odsouhlasili v rámci nových „cétéček“ (pozn. autora: aliančních Cílů výstavby schopností), tak se prostě potřebujeme dostat nad 3 procenta HDP. A to přitom „cétéčka“ zdaleka nejsou to jediné, co v naší obraně potřebujeme financovat. Tohle platí asi pro skoro všechny evropské země, i pro Španělsko. Takže jsem přesvědčena, že se domluvíme.
Premiér sousedního Slovenska dokonce otevřeně hovoří o vystoupení z Aliance a neutralitě. Není to nebezpečné pro udržení soudržnosti a jednoty? Myslíte, že se to na výsledcích summitu, který přeci jen bývá předjednáno dlouho dopředu, nakonec projeví?
Výroky Roberta Fica o neutralitě Slovenska neberu příliš vážně. Je jasné, že se jimi obrací na své voliče a jejich účel je čistě vnitropolitický. Tím samozřejmě neříkám, že nejsou škodlivé. Jsou, protože dále narušují soudržnost aliančních zemí, což je jeden z předpokladů spolehlivosti kolektivní obrany. Ale říkám tím to, že nepředpokládám, že by slovenská vláda začala skutečně dělat jakékoli kroky, kterými by ta Ficova slova o neutralitě chtěla reálně naplnit. To se samozřejmě nestane. Fico navíc patří k tomu typu politiků, kteří jsou proslulí tím, že často říkají jiné věci doma a jiné v „Bruselu“ – ať už v EU nebo v NATO. A kromě toho na summitu nebude, bude tam prezident Pellegrini.
Pokud byste měla přesvědčit i toho nejzarytějšího českého odpůrce zvyšování výdajů na obranu, že 2 % HDP do obrany jsou naprosté minimum, že jsme dosáhli vlastně standardu, který jsme měli udržovat už mnoho let, jaký názorný argument použijete?O dvou procentech už se prosím nebavme, to je pasé. Dvě procenta jsme měli dávat v době, kdy nebyla zdaleka tak špatná bezpečnostní situace, v jaké jsme dnes, a kdy se mělo jednat o jakousi udržovací úroveň pro období relativního míru.
Ale my jsme několik desetiletí neinvestovali ani ta dvě procenta. Což znamená, že jsme si v naší obraně vytvořili gigantický vnitřní dluh, který teď musíme splatit. Když srovnáme, kolik bychom investovali do obrany za posledních 20 let, pokud bychom celou dobu dávali dvě procenta, s tím, jaké byly naše skutečné obranné výdaje, dopočítáme se deficitu zhruba na úrovni 600 miliard korun. V tehdejších cenách, takže v současných cenách by to bylo vysoko nad jedním bilionem.
Už tohle je naprosto neprůstřelný argument, proč musíme jít na 3,5 procenta výdajů na vojenské schopnosti. Protože ten obrovský deficit, který způsobily předchozí vlády, nikam nezmizí. Ten musíme napravit. A do toho musíme budovat spoustu nových vojenských schopností, které odpovídají tomu, jak dnes vypadá válčení a kam se od devadesátých let posunulo. Takže ano. Celkových 5 procent na obranu, z toho 3,5 procenta na vojenské schopnosti, je hodně. Proto se to nestane okamžitě, ale postupným náběhem. Ale nemáme jinou možnost. Odmítat to znamená hazardovat s obranou naší země i naším spojenectvím v NATO.
Půjde i o investice do infrastruktury – cest, mostů atd., což se dotkne vlastně každého?
Samozřejmě. Těch 1,5 procenta se týká investic do infrastruktury a dalších projektů takzvaně „dvojího užití“ – tedy souvisejících nejen čistě s obranou, ale i s civilním sektorem a s bezpečností jako celkem. Jde o investice do odolnosti státu, do dopravní a komunikační infrastruktury, do výrobních kapacit obranného průmyslu. To vše má přínosy přesahující obranu a pozitivně se promítá do celé společnosti.
To se týká i pomoci Ukrajině, protože přinejmenším část veřejnosti trochu rozpolceně na jednu stranu odmítá vojenskou pomoc Ukrajině s tím, že bychom se měli starat o vlastní obranu, na druhou stranu ale vyšší výdaje na vlastní obranu odmítá. Připravuje ČR další kroky v pomoci Kyjevu? Lze některé prozradit?
Jak víte, tak informace o plánované vojenské podpoře Ukrajiny nejsou veřejné. Z bezpečnostních důvodů to nemůžeme vytrubovat do světa. Takže nemohu uvést konkrétní připravované kroky, ale mohu potvrdit, že celková úroveň naší podpory Ukrajiny bude letos zhruba stejná, jako v minulých letech. Chci ale zdůraznit jednu věc, na kterou se často zapomíná nebo kterou někteří lidé záměrně ignorují. Pokud jde například o naši nejvýznamnější a nejznámější aktivitu na podporu Ukrajiny, kterou je Česká muniční iniciativa, tak drtivá většina finančních prostředků v ní pochází z darů jiných zemí – především Dánska, Nizozemska, Německa či Norska. My jako Česká republika do této iniciativy vkládáme především své organizační a logistické úsilí a svoje znalosti a síť globálních kontaktů.
Co budou výsledky vrcholné schůzky spojenců znamenat pro Českou republiku? Můžete už nastínit některé konkrétní kroky, ke kterým se hlásíme a které bude muset armáda splnit? Hovoří se o protivzdušné a protiraketové obraně, máte už konkrétní představu, jak ji v případě Česka znovu vybudovat?
Už jsem o tom mluvila. A spíš než se summitem to souvisí se schválením nových Cílů výstavby schopností, ke kterému došlo už před třemi týdny. Summit už toto rozhodnutí jenom znovu potvrdí. Chci ale ještě zdůraznit jednu věc. Právě kvůli ohromnému nárůstu požadavků na schopnosti, který nová „cétečka“ přinášejí, a velkým nákladům, které bude vyžadovat jejich plnění, jsem se rozhodla požádat vládu o mandát k tomu, abychom je za Českou republiku mohli schválit. To se nikdy předtím nestalo. Ani v roce 2017, ani v roce 2021 přijetí „cétéček“ tehdejší vlády neprojednaly a neschválily. To podle mě dobře ilustruje, jak vážně tyto vrcholné spojenecké závazky braly. Totiž skoro vůbec.
Nová „cétéčka“ teď musíme promítnout do našeho národního obranného plánování. S tím samozřejmě počítáme. Kolegové z ministerstva obrany už pracují na novém Dlouhodobém výhledu na obranu a na jeho základě vojáci připraví aktualizovanou koncepci rozvoje armády, takzvaný KVAČR. A když vláda projednávala nová „cétečka“ a dala mi mandát k tomu, abychom je za Českou republiku akceptovali, zároveň uložila ministru obrany, ať už to bude kdokoli, aby do června 2026 předložil podrobný plán, jak budeme naše „cétéčka“ realizovat. Včetně konkrétních finančních nároků.
S novými schopnostmi se znovu objevují fámy a dezinformace o pořízení letounů F-35, ale poslední události na Blízkém východě přitom jasně prokazují efekt a další potenciál takového systému. Máte nějaké osobní poznatky, jak naše rozhodnutí vnímají spojenci?
Samozřejmě. Velmi to oceňují, protože jdou stejnou cestou. Z F-35 se za pár let stane skutečně celoalianční platforma. A pořád platí nezpochybnitelný fakt: F-35 je jediným komerčně dostupným letounem páté generace. A letoun páté generace potřebujeme, abychom mohli přispívat k alianční obraně. Kromě jiného to vychází právě z nových „cétéček“.