(Reflex) Červnový summit NATO rozhodl o tom, že členské země zvýší do roku 2035 své výdaje na obranu na pět procent HDP. Aliance také přijala pro jednotlivé státy nové cíle, které se označují jako Capability Targets (CT). Co konkrétně to pro Českou republiku znamená? Na to v rozhovoru odpovídá ministryně obrany Jana Černochová.
Summit Severoatlantické aliance v nizozemském Haagu po tlaku Donalda Trumpa odsouhlasil, že na obranné výdaje budou členské státy dávat až pět procent svého HDP. U nás je totéž prezentováno trošinku jiným způsobem – že to jsou 3,5 procenta plus 1,5 procenta. Jistě, to je dohromady těch pět, ale proč se to tak rozděluje?
Zmíněná tři a půl procenta mají jít na takzvané železo, to jsou investice do armády, její provoz a jsou v tom také platy. Jeden a půl procenta jsou pak „soft“ výdaje, které s bezpečností souvisejí. V našem případě jsou to některé výdaje na infrastrukturu, na Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, na státní hmotné rezervy, na část položek ministerstva vnitra, ale může to souviset například i s vojenským zdravotnictvím atd.
Podle odborníků ale Česká republika z toho 1,5 procenta většinu plní už dnes. V současnosti by jeden a půl procenta českého HDP představovalo kolem 125 miliard korun a z toho už přes 112 miliard na některé vzpomínané účely související s obranou dáváme. Vychází mi to tak, že na obranu už dáváme teď přes tři procenta HDP. Je to tak?
Ano, je to přesně tak. Podle předběžných propočtů už nyní dáváme na obranu 3,3 procenta HDP. Takže nejdeme ze dvou procent na pět, ale zbývá nám zvýšení o 1,7 procenta. Což je za deset let zcela zvládnutelné a neohrozí to stabilitu veřejných financí. To celé ukazuje na to, že se nemusíme bát, že nedokážeme naše závazky vůči NATO plnit. Opozice ovšem před volbami říká, že se na ty výdaje, pokud by sestavovala příští vládu, „podívá“, případně, že je změní. Jak bude plnit naše závazky v rámci Aliance, ale nevysvětluje.
Bez ohledu na to, kdo bude v Česku po říjnových volbách vládnout, zásadní otázkou je, kde se na obranné výdaje vezmou peníze. Někteří ekonomové říkají, že možnosti jsou vlastně jen dvě – zvýšit schodek státního rozpočtu nebo zvýšit daně. A ministr financí Zbyněk Stanjura skutečně oznámil, že kvůli výdajům na obranu i přípravě výstavby nového bloku jaderné elektrárny Dukovany se schodek zvýší na zhruba 280 miliard korun již příští rok. Půjde se léta touto cestou?
Podle evropského Paktu stability a růstu nesmí schodek veřejných financí překročit tři procenta hrubého domácího produktu a veřejný dluh šedesát procent HDP. Evropská komise ale právě kvůli zvýšeným výdajům na obranu a zajištění bezpečnosti přijala výjimku na období čtyř let a do toho lze započítat až 1,5 procenta HDP. V praxi to znamená, že evropské orgány nezahájí řízení kvůli nadměrnému schodku u patnácti členských států, mezi něž patří i Česká republika, pokud půjde toto překročení na vrub zvýšených výdajů na obranu. Na rozdíl od jiných zemí EU přitom česká vláda už dříve rozhodla, že chce do roku 2030 dosáhnout úrovně tří procent hrubého domácího produktu u výdajů na obranu. To, aby se mohlo více říznout do rozpočtu právě kvůli obraně a aby to nebylo v Evropě bráno jako červená karta, ovšem navrhoval ministr Stanjura svým evropským kolegům už před nějakým časem.
A možnost zvyšování daní kvůli obraně?
To my určitě nenavrhujeme.
Chápu, máme před volbami, to by byla sebevražda. Ale kdybyste se na to podívala jako občanka Jana Černochová, co byste řekla?
Pokud by se mě někdo zeptal, zda chci bezpečnou Českou republiky a zda chci, abychom dodržovali závazky, které udělali naši předchůdci i my v rámci NATO, tak odpovím, že to rozhodně chci a že si na to klidně připlatím i přes daně. To je ale můj osobní názor. Případné zvyšování daní kvůli obraně beru jako naprosto mezní věc, jež by mohla nastat pouze tehdy, když selžou jiné věci, jako je například přirozený ekonomický růst. K tomu navíc dodávám, že když budeme správně stimulovat český obranný průmysl, když ten bude mít dostatek zakázek, tak to na druhé straně pomůže naší ekonomice i celkově. Z toho pak budou mít výhodu všichni daňoví poplatníci. Jsou to propojené nádoby.
Jsou tedy cíle NATO víceméně v souladu s našimi cíli?
Jak jsem již řekla, naše vláda už v březnu, tedy několik měsíců před summitem NATO, schválila, že do roku 2030 se každý rok budou zvyšovat obranné výdaje země o 0,2 procenta HDP. Aliance pak schválila 3,5 procenta do roku 2035 plus 1,5 procenta. Podle těchto parametrů nám těch 3,5 procenta krásně vyjde, to jako kdyby v Bruselu napsali podle naší předlohy. V průměru by se mohly výdaje na obranu zvyšovat v příštích letech o 16 až 25 miliard korun ročně. To rozpětí existuje proto, že nevíme, jak přesně se bude vyvíjet české hospodářství.
Na rozdíl od některých jiných zemí NATO už není Česko takzvaným černým pasažérem, pokud jde o procenta vynaložených peněz na obranu. Třeba Španělsko dalo loni jen necelé 1,3 procenta HDP a ta pověstná dvě procenta nesplnilo minulý rok ještě několik dalších zemí. My jsme se polepšili.
Polepšili, ale trvalo to. Slíbená dvě procenta jsme díky této vládě loni splnili poprvé. Před rokem 2024 jsme jako člen Aliance dali na obranu vzpomínaná dvě procenta HDP naposledy v roce 2005. A někdy to dokonce ostudně kleslo až pod jedno procento. Velkou výzvou proto budou teď ta 3,5 procenta do roku 2035. Já ale věřím, že se nám i to podaří splnit, protože bezpečnost státu nelze odsouvat do pozadí, doba váhání, jak vidíme ve světě, je pryč. Naše bezpečnostní situace se změnila vlivem války na Ukrajině a kvůli velmi agresívnímu chování imperiálního Ruska.
Změní se nějak poměr toho, co je odborníky doporučováno při výdajích na obranu, tedy že 50 procent jde na platy, 30 procent na provoz a 20 procent na investice? Neměl by se poměr investic zvýšit?
Zatím jsme nedávali ani těch 50 procent na platy vojáků, až po posledních úpravách, které provedla vláda, se k tomu už budeme blížit. A ano, na investice dáváme a budeme dávat víc. Plyne to i z toho, že vnitřní dluh na obranu za poslední dvě tři desetiletí u nás představuje kolem jednoho biliónu korun.
Mělo u nás někdejší omezení výdajů na obranu vliv na to, že jsme předtím neplnili přijaté cíle NATO, což jsou takzvané Capability Targets (CT)?
Mělo, a obrovský. Některé staré cíle se nesplnily. A teď v červnu na summitu Aliance už jsme dostali nové cíle. Podobný přístup jako v minulosti by se neměl za žádnou cenu opakovat, musíme se snažit to napravit a slíbené cíle plnit. Proto musíme daleko více nakopnout investice a provést zásadní modernizaci armády. Možná to pak bude k tomu doporučenému rozložení výdajů 50:30:20, jak jste se na to ptal, až nezdravé, ale musíme investice zvýšit, jinak dluhy z minulosti nesmažeme.
Podle nových CT od NATO vznikne i nová Koncepce výstavby Armády ČR. Kdy bude hotová?
NATO zabezpečuje kolektivní obranu, a proto každý stát dostává své úkoly. Nedělají všechno všichni. Upozorňuji také, že CT nedělají politici, ale vojáci. Tyto cíle nikdy předtím nebyly u nás na jednání vlády, já jsem byla první, kdo je tam přinesl, aby to kabinet vzal na vědomí. Chtěla jsem, aby všichni kolegové ve vládě věděli, co všechno nás čeká, protože to nebude nic jednoduchého. Podle nových cílů se pak novelizuje Koncepce výstavby Armády ČR. Například se tam daleko více projeví potřeba protivzdušné obrany, protože válka na Ukrajině ukázala, že tam jsou obrovské potřeby.
Stihne se nová Koncepce do říjnových sněmovních voleb?
Bylo by to lepší. Ale já nemohu říkat vojákům, kteří to dělají, aby to bylo do voleb. Pak by mě někdo obvinil, že u toho politikařím. Připravena by měla být příští rok.
Za bolavý problém, a to nejenom Česka, je považovaný nábor nových vojáků. To je věc dlouhodobá a má své společenské i psychologické důvody. Podle nových cílů NATO prý máme mít až 37 000 či 40 tisíc vojáků. To považuji za těžko splnitelný cíl. Sice si myslím, že více peněz na obranu skutečně bude, ale lidí nebude dostatek. To podle mě politici nemohou změnit nějakými prohlášeními, to je problém nastavení společnosti.
My i vojáci se to snažíme změnit. Vidíme, že to není nic lehkého. Potřebujeme získat nové vojáky a potřebujeme udržet staré vojáky, protože úkolů, které dostáváme od Aliance v rámci vzpomínaných CT i v rámci změny bezpečnostního prostředí ve světě, je víc a víc. Pokud česká opozice dnes říká, jak to jednoduše s tisíci novými vojáky zařídí, tak nevím, z čeho vychází. Hovořila jsem s mnoha mladými kluky i s jejich rodinami, není jednoduché je přesvědčit, aby šli do armády. My se o to skutečně snažíme, ale proti nám bude v budoucnosti i demografický vývoj. Jednou z cest posílení atraktivity práce v armádě je zvýšení platů. Jako ministryně obrany jsem se o to vždy snažila, i když jsem u toho narážela na námitky vládních kolegů, kteří mají své vlastní priority a potřeby. Ale musíme to dělat, musíme v tom pokračovat.
Jak chcete dál mladé lidi motivovat?
Například tím, že armáda bude mít nejmodernější techniku. Bezpečnou techniku. Tu nejlepší. Důležitá je i vysoká prestiž armády, jíž si bude společnost vážit. Vojáci jsou většinou srdcaři, ale musí být dobře zaplaceni, takže to ještě jednou zopakuji – chceme vojáky motivovat i zvyšováním platů.
V nových Capability Targets NATO má být prý i to, že máme postavit tři nové základny. Při našem stavebním řízení a některých byrokratických omezeních si neumím představit, že bychom to rychle dokázali udělat. Dokáže s tím armáda a ministerstvo obrany hnout, protože to může přesahovat jejich možnosti?
Říká se tomu omnibus, je to nová metodika v rámci Evropské unie, pokud jde o stavební řízení. V překladu, pokud si stát určí, že některé stavby jsou pro něj hodně důležité, tak by mělo běžet vyřízení projektů rychleji. Musí se tomu ale přizpůsobit vnitrostátní legislativa, něco bude směrnice, něco nařízení, takže to bude i zákonodárný proces. Musí se to bezpodmínečně udělat, jinak vzniknou problémy. Něco se už i schválilo. Jenže Česká republika má šest tisíc obcí, které mají právo se v těchto případech vyjádřit ke všemu. Pak jsou tady nejrůznější organizace i jednotlivci, jež některé věci často dlouho blokují. Dám konkrétní příklad týkající se stíhaček F-35, jež budeme mít. Letecká základna v Čáslavi se musí tak či tak kompletně přestavět, protože se mnoho let zásadně nezměnila, to není jen kvůli strojům F-35. K takové přestavbě se ale bude vyjadřovat mnoho subjektů. Pak se to může zdržovat. Byla jsem se podívat na základnách v Polsku, protože tam budou mít první F-35 už příští rok. Jejich legislativa je pružnější a rychlejší, pokud jde o uplatnění zájmů státu. Navíc, my si tu pakárnu, omlouvám se za slovo, děláme někdy sami. Musí proto u takových staveb být odvážnější přístup, stát musí mít v těchto případech silnější slovo. Nemusí jít jen o projekty pro armádu.
Citlivou politickou věcí bývá v českém Parlamentu někdy i schvalování zahraničních misí. U českých vojáků s tím NATO v nových cílech rovněž nadále počítá. Vidíte v tom nějaké problémy?
Máme dobře vycvičené vojáky pro tyto mise, jen jich musíme mít dostatek, abychom je tam mohli posílat, aby mohli dobře rotovat. Nesmí to totiž být na úkor cvičení a věcí, jež se mají odehrávat v České republice. Na druhou stranu mohou být i zahraniční mise dobrou motivací při získávání nových vojáků.
Zmínila jste před chvílí potřebu evropských zemí NATO zásadně posílit protivzdušnou obranu. Kdyby letěla na Česko ruská hypersonická střela, tak my ji dnes skoro jistě nedokážeme eliminovat. Lepší protivzdušnou obranu chce a musí posílit celá Evropa. Bude to mnoho požadavků a tolik se toho v příštích letech zřejmě ani nedokáže vyrobit. Co s tím?
V různých zemích se pracuje na rozšíření výroby, protože požadavky všech států NATO jsou v tomto směru enormní. Jak jsem říkala, Aliance zabezpečuje kolektivní obranu, na to se budeme muset rovněž spoléhat. Pokud jde o náš deficit v protivzdušné obraně, je v České republice obrovský. Snažíme se to řešit, ale někdo mi mezitím vyčítá, že dáváme někomu zálohy na to, co budeme kupovat. My to ale musíme dělat, abychom byli vůbec v těch zakázkách ve hře.
Jak vidíme ve světě, hitem posledních let jsou drony. Jak je v Česku proti nim zabezpečena kritická infrastruktura? Nemyslím jen vojenské objekty, ale i výroba obranného průmyslu, elektrárny nebo další objekty. Zatím tomu tak nebylo.
Už se to změnilo. V novele zákona o Vojenské policii je, že mohou řešit bezpilotní prostředky, které se budou pohybovat nad vojenskými újezdy, muničními sklady i nad dalšími našimi prostory.
Dobře, ale co taková jaderná elektrárna nebo plynové zásobníky? Vždyť bez nich by stát nefungoval a je to zásadní otázka bezpečnosti státu. Kdo je chrání proti dronům?
To nejsou naše objekty. Kritická infrastruktura spadá pod ministerstvo vnitra. Při leteckém ohrožení země máme postupy, co a jak dělat.
Letadla a drony jsou něco jiného. Obrana proti možným dronovým útokům by se měla daleko více řešit na všech úrovních, v české armádě i jinde, o tom hovořím.
Já vám rozumím. Ano, musíme se na více úrovních a napříč některými resorty připravit, jak tomu čelit. Měla by se u toho změnit i legislativa. Je to další velká výzva, protože drony změnily jak válčení na Ukrajině, tak i na Blízkém východě, jak jsme teď viděli.
Hodně se diskutuje také o vojenské pomoci Ukrajině. V Evropě v tom nepanuje jednota, ale Česko je od začátku války velkým spojencem Kyjeva. Slyšel jsem, že tato pomoc se bude dát také započítávat pro NATO do nákladů na obranu. Je to tak?
O tom se jedná už skoro dva roky. NATO se rozhodlo, že bude možné vojenskou pomoc Ukrajině do národních výdajů na obranu započítávat. U toho připomínám, že my jsme dostali kompenzace za některou techniku, již jsme Ukrajincům dodali. Navíc český obranný průmysl dodává zbraně na Ukrajinu a některé firmy už na Ukrajině i přímo vyrábějí. To se bude dál rozvíjet.
(Autor: Viliam Buchert)