() Dnes jsem měla možnost se zúčastnit shromáždění Náčelníka Generálního štábu generála Josefa Bečváře a dalších představitelů armády s příslušníky aktivní zálohy.
Média
() Asi budete znát ty chvíle, kdy všechna slova a představy jsou správné, ale přesto výsledek jen pokulhává. Pak je na místě rozpačitý pocit a pátrání po tom, co je vlastně špatně, i když všechno vypadá zdánlivě dobře.
() Podmínka pro Michala Kesudise, který na facebooku schvaloval atentát na české vojáky. Vyloučení Daniela Kalendy ze strany lidové za to, že mrtvé uprchlíky nazval lůzou. Nebo snaha odsoudit poslankyni Semelovou za její výroky o Miladě Horákové aspoň k omluvě, když to nejde v trestním řízení. Tři aktuální příklady, které otevírají otázku mezí svobody slova. „Dokud nezmizí dvojí metr u posuzování nacismu a komunismu, bude pro lidi, jako je paní Semelová, velice snadné hanobit kohokoli a překrucovat historii.“
() Způsob, jakým probíhá obměna vrtulníkového letectva u Armády České republiky, sleduji s obavami a nejistotou. Obojí ještě prohloubil článek v listu E15 s titulkem Nové vrtulníky se nad očekávání prodraží, může to být až 20 miliard. Než se ovšem dostanu k článku, chtěla bych zabrousit do nedávné historie, která může být možná trochu „úřednická“, ale dle mého soudu je naprosto klíčová.
() Výročí srpnových událostí roku 1968 je pro mne každoročně silným mementem toho, jak nesamozřejmá je svoboda a suverenita malého národa v historické retrospektivě.